Vikiho občasník - poprvé na šichtě

Nedávno jedna známá od rodičů otvírala fotoateliér. Potřebovala nějaké fotky do výlohy provozovny a při té příležitosti jsem dostal nabídku na práci modela. Neváhal jsem ani minutu. Musel jsem využít šance, která se už prý později asi nenaskytne. Zatím to totiž vypadá, že budu vizáží po taťkovi, takže kariéra modela prý připadá v úvahu pouze v tomhle útlém věku.




K první sérii fotek byly často dotazy, co že mi to mamka naplácala na vlasy. Ty vlnité slepence co mám na hlavě nejsou dílem žádné kosmetiky nebo gelu punkerů (cukrová voda), ale náhody. Stačí si zapomenout umýt vlasy, zapomenout se učesat a dílo dokonat pletenou zimní čepicí.

Na druhé focení focení jsem si přinesl vlastní rekvizitu, oblíbenou dřevěnou mašinku, kterou mi vlastnoručně vyrobil děda.




Při třetím a čtvrtém focení jsem dal rázně a hlavně hlasitě najevo, že momentálně nejsem v situaci, kdy musím vzít každý kšeft. Do kostýmu čerta se jim mě prostě nepodařilo za žádnou cenu dostat.

FOTOGALERIE>>