V Čermné ve Slezsku vystupujeme z vlaku. Lesy kolem oblíbeného Blackhillu scházíme na Zálužné a pak už pořád po červené. Nejkrásnější kiláky cesty jsou pod břidlicovým dolem Lhotka. Pěšina jde nahoru, dolů po šutrech a skalkách přes padlé stromy apod., taková kamzičí stezka. V kempu Podhradí dáváme pauzu. Viki leží, taťka se namáčí v Moravici a já řádím na prolézačkách a trampošce. Během chvilky je tma a začíná lít. Ukrýváme se v kempové restauraci a večeříme. Po dešti se přesunujeme 2 km do restaurace v Podhradí. Koná se zde nějaký fesťák či co a country jede na plný plyn. Nocležištěm měl být původně poloostrov, kde taťka před více než třiceti lety jezdil, jenže na přilehlém ostrově je tábor tak musíme vymyslet něco jiného. Taťka nás nechává na asfaltce a drápe se přímo po skalkách směr Vikštejn. Za chvíli se vrací a drápeme se společně. Plachtu rozbalujeme na plošince skalnatého výběžku asi 50 výškových pod zříceninou. Je odsud krásný výhled. Děláme oheň a pohodu dokreslují vzduchem se linoucí folkové pecky z fesťáku v Podhradí.
Druhý nejprve stoupáme k hradu, abychom sestoupali po straré cestě k Moravici. Ta je však tak zarostlá, že to musíme pár set metrů před dosažením červené značky vzdát, vystoupat znovu k hradu a slézt na ni "cestou" kudy jsme se včera drápali nahoru. Z červené si vystupujeme až za občerstvením U čápa, kde mají mimochodem výbornou domácí bezovou limču, protože jdeme podél Weisshuhnova kanálu. Závody lodiček se bohužel nekonají, protože si kanál prochází pravidelnou údžbou a je vypuštěn. Cíl čundru je Žimrovicích odkud jedeme busem do Opavy a vlakem domů.
