pátek 1. listopadu 2019

OCR sezóna


OCR ( obstacle course races neboli překážkové běhy) sezóna letos za moc nestála proto jen shrnutí.



1.2. Winter Heroes race

Po nemoci, zároveň do formy daleko takže s výkonem nespokojen. Ale jinak pěkný závod, škoda, že už nebude. Více o průběhu zde



1.6. Mad race

Před pár lety můj první překážkový závod. Letos myslím už popáté na startovní čáře. Skvělé překážky, kopce, těžký terén, co víc si přát. Forma (úměrná věku a opotřebení) už celkem je. Z výkonu dobrý pocit, i když na skvěle připraveného Toma Suzsku nebyl nárok.



8.6. Heroes race

Můj nejoblíbenější překážkový závod v krásných kopečcích kolem Hradce n. Moravicí bohužel DNS. Nevím co se stalo, jestli jsem nějak blbě zvednul Valinku nebo co, prostě něco luplo v zádech a nejde se rozběhnout. Když to zkouším hned mě to zkroutí k zemi. Moc chci, zkouším různé cviky, masti, pilule, ale bohužel závod bych nedal ani v přepnutí do užívacího módu.

29.6. Geroy

Závod v Přerově u Bečvy. Kopce v této lokalitě bohužel nula, zato vody požehnaně, překážky celkem lehké. Start není ve vlnách, ale intervalový po 15s. Startuji v druhé desítce, z lidí co znám startuje největší soupeř Ivo Vrba 15s za mnou. Po pár stech metrech mě dobíhá a jde přede mě. Dobíhám a následně mu utíkám na překážce, kde bych to vzhledem ke své hmotnosti nejméně čekal, totiž na možná km dlouhém běhu s pytlem písku na zádech. Už si říkám, že by to dnes mohlo klapnou, když přichází překážka v místním přírodním koupališti. Úkolem je vzít si dvě pneu a obejít s nimi ostrůvek nedaleko od břehu. No jo, jenže vody je hodně a plavat ani s jednou, natož dvěma pneu nelze a tak padají ke dnu. To samé se stává urostlému borcovi, co startoval dříve a na překážku jde hned za mnou. Mezitím přijíždějí pořadatelé na čtyřkolce a ruší tuto překážku, no a taky přibíhá Ivoš, který si mě na následném 200m plavání maže na chleba.



24.8. Hei run

Šest týdnu před startem bohužel pád na biku, plandající ruka, narkóza, praská jamka ramenního kloubu a opruz v podobě nošení ortézy alias spacák. Závod v Hei parku u Tošovic je sice profilově náročný ( sjezdovky), ale překážky nebývají těžké jako např. na Heroes a proto jsem na startu. Po startu je hned sjezdovka a jelikož mi chvíli trvá než se zahřeje motor jdou „přepalovači“ přede mě. Výsledkem toho je, že na vrcholu sjezdovky, stojím v řadě na ručkování, s kterým mají vyřízení přepalovači problém a koukám jak borec v čele mizí. Borce se mi daří v půce závodu doběhnout a trošku mu poodběhnout, ale přichází oštěp. Ten sice doletí k balíku slámy, ale dát mu razanci, aby se zapíchl prostě rameno ještě nezvládá. Dávám 20 anglánů a borce se mi už doběhnout nedaří, naopak tak tak odolávám třetímu, který mě docvakává při nesení pytle do sjezdovky.




Teď trochu spočnout, v lednu operace ruky a pak doufat, že příští sezóna (na překážkách asi už jedna z posledních)  bude bez komplikací.