V osm ráno odjezd ze Svinova, přestup v Milovicích n. Opavou a pak soukromým motoráčkem do Vrbna. V deset se vydáváme na pochod. Hned za Vrbnem se to začíná prudce zvedat na Zámeckou horu, tempo se velmi zpomaluje a začínají první prudící řeči nás mládežníků.
Se Zámeckého vrchu stoupáme mimo značky na skalnatý kopec Plošinu. Připojuji se k taťkovi, začíná dialog, no spíše můj monolog na historické témata, takže ani mi nepřipadá, že celkem svižně šlapu. Pod Plošinou čekáme na zbytek party a při pohledu na hodinky je jasné, že abychom nešli druhou část plánované trasy neznámým terénem na čelovky budou muset zrychlit nebo vymyslet variantu "brod". Já s taťkou se držím původního plánu, zbytek bandy volí sestup do Karlovky, výjezd busem na Ovčárnu a pěšmo na Švýcárnu.
Hrneme to přes další nádherné skalnaté kopce Žárový vrch a Lyra. Tempíčko je rychlé, ale v poho zvládnutelné, z kopečků sbíháme. V sedle pod Lyrou protínáme silnici z Karlovky na Vidly a po dřevařské cestě se blížíme k závěrečné zteči. Počasí je ideální turistické, výhledy dobré, akorát vrchol Pradědu je zahalen v mlze. Od skalnatého vrcholu Sokol jsme sice jen pár set metrů, ale začíná se šeřit, tak si ho i s keškou necháváme na příště. Dostáváme se do 1300 m n.m. a po vegetačním chodníku vedoucím měkkou travičkou míříme z pod Pradědu k Malému Dědu. Na Švýcárně jsme chvilku po 16, tedy už za šera, ale nikoliv za tmy. Zbytek party přichází na čelovky hoďku po nás.
Na chatě to žije, jí se a pije a taky hrají hry.
Druhý den už je to na pohodu z kopečka po modré kolem Vysokého vodopádu do Bělé p. P. Samo, že cestou dojde i na nějaké ty šiškové bojůvky. Budu se asi opakovat, ale Jeseníky jsou prostě boží.
FOTOGALERIE
