Vikiho občasník - Západní Tatry

Konec prázdnin trávíme se stejnou partičkou jako loni v penzionu Šindlovec. Cestou zastavujeme v Oravici odkud děláme výlet Juráňovou dolinou. Jak už to bývá v Oravici, kde jsou termální bazény narváno k prasknutí, během celého výletu ale potkáváme jen pár lidí. Juráňov potok je ledový až to bolí, naštěstí jím nemusíme jít. Jdeme nad ním krásným kaňonem stezkou plnou kytek.

 

 

 

 

 

 

Druhý den v 7 beru místo snídaně balíček se svačinou a s taťkou vyrážím vstříc Ostrému Roháči. Po 4km asfaltu sundáváme z batohu kolobku a zamykáme ji u Tatliakovy chaty, abychom si na závěr túry užili sjezdík. Od chaty už jen kamenitá stezka a hlavně rychlé nabírání výškových metrů. Jde to jako po másle Zábrať, Rákoň, Volovec ( ten už je přes 2 tisíce m), Jamnické sedlo. Na každém vrcholu krátká pauza na doplnění cukrů. Počasí ideální a díky brzkému startu je i málo lidí. Z Jamnického k vrcholu Roháče se už postupuje popolízáním v šutru. Jsme těsně pod vrcholem, stačí jen překonat pár metrů po exponovaných řetězech. Kouknu pod sebe a je vymalováno. Kolena se třesou, jdu do dřepu a nemůžu dále, ani když mi dává taťka sedák a feratový set, ani když mi říká, že proti tomu co jsem lezl loni na Hohewandu je tohle legrace. Prostě to nejde. Když ještě chvíli na plotýnce vydýcháváme přilízají tři chlapi a taťka hned „koukni jak to je lehké Viki a pak bychom to mohli ještě jednou zkusit, co?“. První chlap OK, druhý chlap koukne dolů, seká se a nemůže ani tam ani zpět. Berou mu batoh a pomalinku mu pomáhají kupředu. Po tomto né příliš přesvědčivém příkladu volíme ústup.

Cestou zpět na Zábrati potkáváme zbytek party a zatímco taťka sestupuje pro kolobku já s nimi znovu stoupám na Rákoň.

pozn. konValinky : dnes jsem byla nejvýše ve svém životě. Rákoň 1876 m n.m. Díky maminko :-*

Z Rákoně pokračujeme na Lúčnou a odtud Látanou dolinou k penzionu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Ráno už Roháče nejsou resp. jsou ale nejdou vidět, protože je tady očekávaný déšť a mlha. Co podniknem? Nedaleko, u muzea oravskej dediny loni zpřístupnili Brestovskou jeskyni. Voláme na rezervaci, ale všechny prohlídky obsazeny. No nic, bereme čelovky jdeme prozkoumávat jeskyně nezpřístupněné, které dle strejdy Péti v okolí jsou. Má pravdu a je to vzrůšo.

 

 Po obědě zjišťujeme, že ostrov Kvak na Studeném potoku protékajícím kousek od penzionu je jen poloostrovem. Začíná práce na projektu vodního díla. Primitivními nástroji dřeme až do večeře. Výsledkem usměrnění části koryta potoka tak, že by měl Kvak být brzy opět ostrovem. Holky jdou na houby a výsledkem je, že jich mají plnou bednu. Taťka běží na Brestovou a výsledkem je, že ho ze seběhu bolí stehna. Část dospělých pak sedí do dvou do noci nad různými lihovinami a výsledkem je, že je jim další den (dny) blbě.

 

 

 

 

 

 

 

I poslední ráno už Roháče nevidíme. Jupí, Kvak je zase ostrovem. Tak příští rok zase na Šindlovci.

 

 

pozn. konValinky : příští rok bych se chtěla podívat z ještě větší výšky. Kolik, že to má ten Baníkov?  Prosím, prosím tatínku.

 

FOTOGALERIE