Jedná se o překážkový běžecký závod konaný v areálu Dolních Vítkovic. Startujeme ve vlnách a díky včasnému přihlášení jsem v té první. Chvíli po startu po přelezení pár překážek a slezení po lešení v hale zůstáváme v čele ve třech. Přibíháme na rozhlehlé prostranství a není vůbec zřejmé, kde máme běžet. Pořadatel nikde. První borec odbíhá intuitivně dále, já s druhým tápeme a hledáme. Nakonec se vydáváme za prvním, který už má nějakých 150m náskok. Kontejner, proběhnutí autobusem, hocha co byl se mnou ztrácím a tomu před sebou se pomalinku přibližuji. Evidentně dobře běží (aby né, když je to jak později zjišťuji jun. reproš v běhu do vrchu), ale i jednoduché překážky ho dost zpomalují. Čekám na nějakou složitější v naději, že tam bych mohl rozhodnou, ale furt nic. Kousek před cílem si díky špatného značení dáváme navíc dětskou trať. V tomto okamžiku jsme už ale v záběru cílových kamer a čas navíc nám dodatečně odečítají.
Nakonec malé zhodnocení. Prostředí závodu atraktivní. S překážkovými závody v přírodě, se co se týče náročností překážek, to nemá moc společného. Podle mě ani snad není možné nějakou překážku nepřekonat. Je to vhodné pro obratné běžce, silové typy strádají. Vysoký počet startujících (myslím, že 700) ukazuje, že i tento typ závodu si své publikum našel. Aby né, když proti klasickému běhu je to o 100% zábavnější.
VÝSLEDKY
