Ze spacáku se mi vůbec nechce. Aby jo když je venku 5°C. Spolubydlící Mára odchází shánět sůl, aby kloktáním ulevil bolavému krku.
V 8 startujeme. V pozadí se tyčí Ještěd a jako vždy si říkám "doufám, že nás hned nenamočí". No a v tom přichází několik příkopů s vodou. Po dvou km lehkých překážek skáčeme do rybníku. Šok. Dýchací ústrojí se v ledové vodě svírá tak, že snad požádám o pomoc záchranáře. Na druhém břehu načítám kód pro splnění memory testu a plavu zpět.
Blížíme se k základně, kde čeká série překážek. Za mě bych tuto část závodu nazval "na co sáhnu z toho spadnu". Áčko (ručkování nahoru a dolu) - pád; kladina - pád; místo aby pomocí kladky vyjel nahoru pytel jedu nahoru já; oštěp - nezůstává zapíchnutý; multiring - pád. Soupeři běží, já cvičím ( za každou chybu je 30 angličáků). Na druhém mezičase po ani ne třetině závodu mám na Máru a spol 15 minut sekeru.
Začíná přesun k Ještědu a postupné prokousávání pořadím. T8A7SPZN mám říct na memory testu, ale říkám T8A5... a jdu si opět zacvičit. Nemnoho výškových pod vrcholem se trať láme dolů a padá až pod skokanský můstek. Po schůdkách na můstek a hned dolů, kde leží hromada pytlů s pískem. S problémy ho hážu na hřbet a koukám kudy s ním mám putovat. Ty p--- no to snad nemyslí vážně. Souběžně s můstkem vede docela zarostlá sjezdovka, kterou si určitě navždy zapamatuji. Malými krůčky jdu vzhůru a v hlavě se honí "nesmíš to položit, nesmíš to položit". Vím , že kdybych tak učinil, už tu svini v té stojce podruhé na hřbet nedám. Zpáteční cesta dolů po klouzavém povrchu je taky docela "zábava". I po této překážce se mi kupodivu běží docela fajn ( následky přichází až druhý den kdy nějak nemůžu otočit hlavou do stran a proto se otáčím hezky celý). Ještě předem jasných 30 anglánů za slackline a návrat zpět do arény na závěrečnou sérii překážek.
Za zmínku ještě stojí kolečko s zednickým kýblem, který je nejprve nutné naplnit štěrkem a během putování ho držet pouze objetím. Před cílem ještě podplavání vnořené stěny, aby v cíli byla jóó kosa a je hotovo.
Po 27 km 1760 výškových metrech, 210 angličácích to mám v čase 3:24 za sebou. Mára s nádherným skorém pouhých 30 angličáků už je téměř pět minut v cíli. Oba se tak třeseme zimou, že ani nevyužíváme venkovních studených sprch a šup rovnou do civilu. Mára je 6 já 7. Dva hoši před námi jsou však součást teamů, čímž se Mára posunuje na pódium, no a protože mají i kategorii dědků neboli Masters, jdu na pódium taky. Krásný závod po všech stránkách. Z překážkových zatím nejtěžší co jsem šel.
VÝSLEDKY
