Až kousek před Bruntálem vyjíždíme z mlžné deky táhnoucí se od Ostravy. Začíná nádherný slunečný den. Na Hvězdě se formuje naše chodecká skupina ve složení: já, taťka, babi, děda, strejda Lukáš, tety Verča a Vlaďka. Mamka s námi nejde, protože ji čeká těžší úkol a to vyběhnout 9,5 km stoupání na Praděd v rámci závodu ČP v běhu do vrchu. Náš plán je jít údolím Bílé Opavy, na Ovčárně povzbudit běžce a pak dolů na Malou Morávku
(mapa). Po prvních dvou km chůze je nám jasné, že takovým tempem běžce na Ovčárně nestihneme a proto se oddělujeme od našeho pěšího pluku. Údolí divoké říčky Opavy je úžasné. Přecházíme dřevěné lávky, mostky, skáčeme přes šutry, šplháme po prudkých schůdcích, přelézáme spadlé stromy, několikrát musíme po čtyřech stromy podlézat, prostě akční procházka. Každou chvíli ze mě vypadává citoslovce „jééééé“ a x-krát opakuji slova boba (voda) a holu ( stoupání vzhůru). Čas je neúprosný, my chceme stihnout probíhající mami, proto musíme závěrečné 2 km prokládat klusem. Na Ovčárně jsme v době, kdy probíhá třetí běžec v pořadí. Je nádherně, bezvětří, v dálce je vidět poklička inverzního hnusu, ze kterého jsme sem přijeli.
Probíhají mí oddíloví kolegové a další strejdové. Všechny povzbuzuji tleskáním. A je tu maminka, která si to jako vždy s úsměvem hezky užívá. Přicházejí babi s dědou a jdeme na zahrádku na pibo (pivo). Po pibu a jogurtu pokračujeme směr Petrovy kameny.
Znaven usínám. Po hodině a něco se probouzím a slyším „ty jo my jsme ho zapomněli přebalit“. Hned je sjednána náprava s tím, že kdyby se mamka ptala, tak jsme tento úkon provedli na Ovčárně, o tom, že mi přitom cvakali zimou zuby budeme mlčet úplně. Potkáváme mamku jdoucí nám naproti. Z Morávky se jedeme ubytovat do Staré Vsi. V penzionu Anenská huť probíhá tradiční běžecký večírek, kterého stejně jako loni neúčastním. U mé postýlky se v pravidelných intervalech střídají hlídky.
V neděli se zde koná další závod St.Ves – Alfrédka – St. Ves. Vzhledem k proběhlému večírku je to závod, kde mnohdy nezáleží kolik kdo má naběháno, ale kdo umí skloubit běh a kocovinu. V tomto je přeborník strejda Hu.
Včera (nebo spíše dneska) vypadal pod obraz, přesto po vydatné snídani ( obložený talíř, párky, vaječina, 3 piva) stojí na startu ve slušivém „běžeckém“ oblečku. Z Veličků dnes nikdo nepoběží. Chceme se jen podívat na start a vyrazit na výlet. Jelikož však jeden z Veličků běhal a válel se po okolních travnatých plochách v noci a ztratil přitom klíče od bytu i auta musíme odjezd trochu odložit. Zatímco strejda Lukáš z dědou a tetou Verčou hledají klíče my z terasy penziónu povzbuzujeme dobíhající závodníky. Zmiňovaný strejda Hu dává 14km/430m převýšení za pěkných 1hod3min (12.místo) a to navíc během závodu stihá ještě zavolat fanouškům na terase a udělat pár fotek :-) Hledači klíčů slaví 50% úspěšnost (klíče od auta). Můžeme vyrazit směr Rešovské vodopády.
Tady je to podobně hezká písnička jako včera v údolí Opavy navíc okořeněná barvami podzimu.
Na závěr si dospěláci dávají oběd a já svých 20, no spíše 120. Při cestě domů musíme nejdříve zastavit kousek za Bruntálem. Taťka vybíhá z auta. Po chvilce se vrací spokojen, že výbornou svíčkovou udržel. Dál pokračuje vybaven igelitovým sáčkem. Já bohužel nemám takové štěstí. Nejprve měním barvu obličeje na zelenou a pak to jde ven. Chvilka na čerstvém vzduchu mi dělá dobře. Sborovým zpěvem „sláva nazdar výletu ...“ ukončujeme další skvělý víkend .
