Víkend bude ve znamení prý již několikátého ročníku pochodu Hradec – Skřípov - Zátiší. Pro mě je to zřejmě založení nové tradice, kterou budu asi muset chtě nechtě pár let udržovat. Mám slíbeno cestování různými dopravními prostředky, na což se těším nejvíce. Prvním z nich je bus č. 54 z Alšáku na Svinov. Ssss sss autobusu střídá další atrakce, samootvírací dveře na nádraží. Pozorovat vlaky na nádraží bych vydržel hodně dlouho, ale náš do Opavy na nás čekat nebude. V Opavě hledá mamka po kapsách lístky, což je prý taky tradice (minule je prý nenalezla a do Hradce se musely kupovat nové). Lísky jsou na světě a můžeme pokračovat motorákem směr Hradec.
U zámku v Hradci nás již očekávají babi, děda, teta a strejda. Jdou na jedno, zatímco my jdeme do zámecké zahrady poblahopřát kamarádce od mamky, která právě vstoupila do svazku manželského. Pár fotek s novomanžely a hurá taky na jedno. Na židli zámecké restaurace usedám jako král a v mžiku je u židle Nelinka od vedlejšího stolu. Házím nevšímáka. Radši se věnuji debatování s rodinou. Nelinka je však vytrvalá. Stojí a upřeně na mě kouká. Nakonec jejímu uhrančivému pohledu podléhám, slízám se židle a plac hospůdky je náš. Vyhecován osazenstvem našeho stolu se odhodlávám k polibku, čemuž se Neli vůbec nebrání. Všechno krásné ale jednou končí. Neli „platí“ a odchází. Náš stůl porušuje plán „na jedno“ a zůstáváme. Posléze vyrážíme směr Skřípov. Je krásný podzimní den, takže není kam spěchat a těch 6 km nám trvá hezky dlouho. Večer na chalupě dává strejda na stůl několik druhů medovin a začíná degustace, která je zpestřena hudebním vystoupení dua Ovenky v obsazení Ovenka – kytara, zpěv a Veronika – flétna. Po kulturním zážitku jsem odvelen na kutě, zbytek pokračuje v degustaci. V neděli s rodiči vyrážím směr Zátiší, odkud jedeme domů tramvají.
