Cestou do našeho dalšího přechodného bydliště zastavujeme na Rejvízu. Zde si dáváme oběd v proslulé Noskově chatě, která je známa především židlemi do jejichž opěradel jsou vyřezány obličeje místních štamgastů. Pak jdeme rašeliništěm po dřevěných lávkách k Mechovému jezírku.
Další zastávka je v nedalekém Jeseníku odkud se hrabeme k rozhledně Zlatý Chlum. V podvečerních hodinách přijíždíme do Horní Lipové do penzionu Faunapark . Již z názvu je patrné, že by tu mohli být nějaká zvířátka. A taky že jsou: pes, dvě opice, tři papoušci, kuna, krkavec, dva pštrosi, krůty a dvě jezírka plná ryb.
2 den mapa
Ráno jedeme autobusem do Jeseníku. Tady máme půl hodiny času, než nám pojede další bus. Je tu hodně velkých kaluží, na což rodiče pružně reagují a obouvají mi gumáky. Ví totiž, že ťapání v kalužích miluji. Neví to, ale cca 70letá fanynka sedící opodál, která se mému počínání vytrvale směje. Nejvíce ji rozesmává, když testuji kvalitu mého nového outdoorového oblečku a sedám si do jedné z kaluží. Paráda je fakt nepropustný. Když jsem odnášen na nástupiště dělám fanynce papa a posílám ji pusu, což mi opětuje. Vzápětí rozesmávám i rodiče pomlaskáváním a citoslovci mňam, mňam když na billboardu spatřuji bílou Activii, která je několikanásobně větší než já, a po které se můžu utlouct. Autobusem pokračujeme na Červenohorské sedlo.
Odtud vyrážíme po červené na Červenou horu, Vřesovou studánku, Keprník ( zajímavost: je přesně o 100 m vyšší než Lysá hora a stejně vysoký jako Kralický Sněžník – 1423m n.m.) a Šerák. Během cesty jdu párkrát po svých trochu si i zdřímnu. Potkáváme několik skupinek německých turistů. Na jejich pozdravy „tobly ten“ jim samozřejmě odpovídám ve svém jazyce.
V hospodě na Šeráku dáváme oběd. Při placení přivádím v údiv paní vrchní. Abych dal chvilku pokoj, dává mi taťka foťák se slovy „ na Viktorku a prohlížej si fotky“. Suverénně mačkám to správné tlačítko a listuji si ve fotkách na což říká vyjevená vrchní „on to umí !? “ No musím říct, že to byla náhoda. Listovat ve fotkách umím, ale to úvodní tlačítko mi vždy zmáčknou rodiče. Z Šeráku jdeme sešupem přes Obří skály do Lipové. 3 den mapa
Chystáme se na druhou stranu od Lipové do zatím neprobádaných Rychlebských hor. Otázka u snídaně zdí jak? Na kole, pěšky? Mamka háže korunou a vítězí varianta kolo. Přesunujeme se autem do Česko-polské vesničky Horní Hoštice nedaleko Javorníku. Jelikož pořád drobně prší, měníme vylosovanou variantu cyklistika na turistiku.
Předchozí den jsem si všiml, že taťka při chůzi hlavně do kopce používá hole. Když mě naši dávají na zem ať jdu po svých důrazně si o ně říkám taky. Taťka mi je zkracuje na nejméně jak to jde i tak je musím držet za kovovou část pod umělohmotným madlem. Od této chvíle už hole vyžaduji pokaždé, když mám jít po svých. Později to dolaďuji na chůzi s jednou holí, přičemž druhou ruku mám volnou pro mamku. Po chvilce stoupání jsme u skal Vysoký kámen. Na skalnatou vyhlídku stoupáme akčním terénem po kamenných schodech.
Dále pokračujeme k rozhledně na Borůvkové hoře. Tak tahle rozhledna ležící na Česko-polské hranici se jim moc povedla a nejen ta. Na udržovaném trávníku kolem rozhledny jsou rozmístěny posezení se stříškami, jsou tu ohniště a taky bufet s krytou zahrádkou. Výhledy z rozhledny hodnotit nemůžu, protože je taková mlha, že když koukám shora, sotva vidím mamku, která je dole u ohně. 4 den mapa
Dnes to na déšť nevypadá, proto vytahujeme biky. Na úvod nás čeká pořádná porce stoupání odhadem tak 12 km dlouhá. Kousek za Horní Lipovou, kde stoupání nejprudší potkáváme na tyto končiny nezvykle hodně pěších a nějaké kočárky. Po cca 1,5 km přijíždíme k Lesnímu baru, kde to docela žije. Je to zajímavý počin místních lesáků, spoléhajících na slušné chování návštěvníků baru. Z nádob neustále chlazených protékajícím potokem si můžete dát pivko, svařák atd. a peníze pak vhodíte do kasičky. Dokonce je prý ani nemusíte mít a zašlete je později na bankovní účet. My zde nezastavujeme a za hlasitého zamyšlení otce, že to v ČR nemůže fungovat stoupáme dál. Ve vyšších partiích ještě projíždíme Lesním barem č.2, což představuje žlab s protékající vodou naplněný různými nápoji. První zastávku děláme na vrcholu dnešního stoupání Útulny Mates, která se nachází jen 1km od nejvyššího vrcholu Rychlebek Smrku. Jsme nad 1000 m n.m. a je tu pěkná kosa. Tu se navíc znásobuje následný 12 km sjezd. Teda mi je ve vůzku fajn, protože mám na sobě x vrstev a jsem zachumlán do deky, ale našim zuby docela cvakají. Plánované Nýzerovské vodopády bohužel míjíme, protože jsme nějak dříve odbočili a sjíždíme po úplně jiné cestě. Delší pauzu děláme v Žulové.
Odtud jedeme do Lázní Jeseník. Po 50 km se vracíme na základnu do Lipové. Při dotazu na majitelku našeho penzionu jak to funguje v Lesním baru dostáváme celkem očekávanou odpověď. No občas to někdo zneužije a vybere zboží i kasu, proto teď zásoby doplňují častěji a v menších dávkách. Skvělý výlet ukončuji obvyklým ZOO kolečkem po zahradě penzionu. 5 den mapa
Ráno balíme a jedeme domů. Bábina nabídka oběda ve Skřípově láká, Praděd však láká více. Loni jsem tam už sice byl, ale z Videlského sedla to zatím ani jeden neznáme. Povím vám těch úvodních 2,5 km to je teda pěkná stojka. K Malému dědu 1354 m n.m. je nutné překonat převýšení 423 m. Potom už jen sejít ke Švýcárně a asfaltkou na Praděd. Na Pradědu dáváme pořádnou baštu.
Sluníčko svítí, času je dost, tak dáváme oraz na Švýcárně. Tady překvapuji rodiče, když si beru do ruky vidličku, napíchávám si Marlenku a šup s ní do pusy ...všechno je jednou poprvé. Cestou dolů si dávám objímajíc plastovou láhev šlofíka. FOTOGALERIE
