Vikiho občasník - Julboway

Dřina, kterou jsem musel  v tělocvičně  od podzimu do jara pod vedením trenéra Honzy  „Kempinátormachine“  při absolvování  nelidsky tvrdých kruhových tréninků podstoupit, se vyplatila. Bylo mi nabídnuto členství v teamu Julboway. Taková nabídka může přijít jen jednou za život a tudíž se neodmítá ;-)  

Vikiho občasník - první pětiletka

"Václav Svoboda se neustále snažil uplatňovat zkušenosti sovětských pracujících na svém pracovišti. Zlepšoval svou práci a přitom dokázal sloučit čtyři operace do dvou, používáním záporného úhlu čela u soustružnického nože zvýšil řeznou rychlost při soustružení z 22 m na 629 m za minutu, změnou technologického postupu a odstraněním některých úkonů začal pracovat na čtyřech strojích. Dosavadní normu začal trvale plnit na 1200 % a zpevněnou normu překračoval o 350 %. Skvělá bilance práce úderníka Svobody, která záležela v tom, že splnil celou pětiletku za 1 rok, byla výsledkem jeho vysokého politického uvědomění, jeho pracovního nadšení a houževnatého úsilí o rychlejší splnění stanovených úkolů."

Jelikož nemám tak vysoké politické uvědomění jako měl výše jmenovaný soudruh podařilo se mi úkoly první pětiletky splnit až za pět let a možná ani né na 100% . Jednou z mnoha věcí, které jsem se naučil je jízda na kole, takže nový 20-ti palcový bajk s přehazovačkou mi udělal velikou radost stejně jako hromada dalších dárků od mých nejbližších. Všem moc díky, váš Viki !!!    

 

Perun maraton

Že to bude docela drsný výlet jsem si uvědomil, až když jsem si na příkladu s Lysou horou představil  co je to 3100m převýšení na 41km.  Z Ostravice na Lysou je na 9km převýšení 900m tzn. abych zdolal 3100 výškových metrů  musím dát Lysou cca 3,5 krát. No jo ale v případě Lysé by to bylo na vzdálenosti cca 59km, kdežto na Perunu na to bude jen 41km.

 

 

 Trošku mě pak vyděsilo, ale  na druhou stranu i potěšilo srovnání s dalšími závody SKY série.

Mont Blanc Marathon – 42km, +2511m/-1490m (MS 2014)

Zegama-Aizkorri Marathon – 42,2km, +2736m/-2736m

Pikes Peake Marathon – 42km, +2382m/-2382m

SkyMarathon del Cielo – 42km, +2700m/-2750m

Maddalene SkyMarathon – 44,2km, +3000m/-3000m

Šikovné české ručičky dokázali uplést z hovna bič a na 1000-metrových kopečcích vytvořit těžší závod, než kolegové mající k dispozici daleko lepší matroš.

Závod je MČR ve skyrunningu. Horský běh zažívá velký boom, čili není divu, že je dlouho dopředu vyprodáno. Konkurence?  Úplně všichni.

To, že je déšť,  zima, mlha mi vadí jen proto, že má odpo přijet rodinka a máme na Javorovém objednané ubytko. Na běh pro mě naprosto ideál, nesnáším vedro.

Start od spodní stanice lanovky na Javorový  a hnedle sjezdovečka. Jdu ji po boku Standy. Před námi je docela dost lidí, jednak favorité no a taky přepalovači. Na Malém Javorovém, ač už je nějakých 23 minut po startu máme na tacháči pouhé 2km, ale zato 500m  výškových.

 

Hned následuje  v této fázi závodu  ještě oblíbený  seběh.  Se Stanem se propracováváme kupředu. To co jsme tak pracně nastoupali je během chvilky téměř v trapu a znovu drtíme prudce  nahoru. Kolem nás se přežene P.Míl. S tímto chlapcem bude dnes  těžké pořízení. Po krátké vrstevnici a malém klesání jsme v Gutském sedle. Odtud je to opět pěkná stojka na Velký Javorový. P.Míl pomalu mizí, já kupodivu trochu ucházím Stanovi a T. Svobodovi.

Z Javorníku jsem po chvilce opět ze Standou. Přichází první technický seběh.  Listí, šutry, bláto máme rádi a P.Mílovi a T.Svobodovi mizíme. Přichází seběh  kamenným korytem potoka. Naprosto boží úsek, pro mě to nejhezčí z celé trati. Protože mě to baví, ženu to co to dá. Za mnou slyším ťukání tyček, což může být jedině Standa. Najednou slyším, že jedna tyčka někam letí a Standa taky. Jen volám jestli je OK, on že jo. Jsem na občerstvovačce v Řece. Banán do tlamy a pojďme.

 

 

Ještě že  je mlha a sjezdovky na Príslop je vidět jen kousek. Se Standou začínáme stoupat. Po chvilce  „vole ten Míl už nás zas má“. Daleko více jsme ale překvapeni  při pohledu kousek pod nás „vole Mára Zeman“. Ve stoupání se mi daří viset nedaleko za P.Mílem, Stanovi bohužel né. Na konci sjezdovky se točí o 180 a přímo pod sloupy vleku skrz bago dolů. Opouštím Peťu Míla přejíc si,  abych ho už dnes neviděl.

Po výšvihu na Šindelnou konečně začíná dlouhý běhavý úsek. Na jeho začátku kolem mě probíhá Mára Zeman. No teda slušné tempo na to, že říkal, že to dnes celé pojme jako turistiku. Říkám „Máro máš rozvázané tkaničky“ a on na to „to mám už od druhého kopce“ a mizí v mlze. Hřebenovka na Kalužný je bago, bago a pro změnu zase bago, obíhat nemá smysl. Při klesání údolím Tyry se najednou z mlhy vynořuje Mára. Docela rychle se k němu přibližuji. Když ho míjím je zrovna s holým zadkem opřený o strom a moc nadšeně nevypadá.

 

Občerstvení a další výživné stoupání na Ostrý. Míjím „skleněného“  Ráďu Kasalíka. Při pohledu o serpentinu níž vidím toho, kterého jsem dnes vidět nechtěl. Říkám si, že mu musím v následujícím dlouhém seběhu co nejvíce utéct a poslední kopec už nějak dodžemovat ;-)  Bohužel nedaleko chaty Kozinec začínají křečkovat  stehna, čímž tempo vadne. Za Kozincem kolem mě nejprve proběhne  (no proběhne,  spíše tempem o dvě třídy rychlejším proletí)  O.Kokošek. Pak Standa, A. Ondruch,  P. Míl no prostě všichni,  jejichž skalpy bych chtěl ve vitríně mít.

Před cílovou rovinkou 2,8km/ 580m  jdou přede mě další dva kusy. Během závěrečného stoupání vidím jak se o dvě serpentýny výše bojuje o pořadí v druhé desítce. Na to, abych se těchto bojů účastnil nemám, tak pouze kontroluji 20 flek.

Více než půlhodiny už je v cíli vítěz Honza Zemaník. Jeho času 4:07 nemůžu uvěřit, vždyť se před startem spekulovalo dá-li to vůbec někdo pod 5hod. Že nás Honza porazí o tom žádná, ale takovou kládu? I ostřílení repre rychlíci  od něj dostávají 8 minutovou sodu. Každopádně jsem rád, že jsem se v jakési internetové anketě mýlil, když jsem jako vítěze tipoval Honzu Havlíčka.     

Díky Makyho Žužky a spol. jsem zažil něco nezapomenutelného !!!   

VÝSLEDKY 

S rodinkou a partičkou  zůstáváme přes noc na Javorovém. Večer posezení. Tělo potřebuje doplnit energii, takže vepřo-knedlo, brambůrky, tyčinky, marlenka, pivo, pivo, pivo … Po půlnoci jdeme spát. K ránu úprk na záchod a blití. Cože po 6-7 pivech?  „No asi už stárnu“ říkám si. Ráno běží máma s Evíkem na Prašivou, já s Vikim sjíždím dolů lanovkou, pak autem pod Prašivou a 1,5km pěšky nahoru. Dolů z Prašivé na mě kvůli rozbitým stehnům musí čekat  i malý Viki. Je mi kosa jak sviňa, i když mám všechny hadry na sobě. Po příjezdu domů zimnice, 39°C. Začíná člunkový běh mezi postelí a záchodem, který končí až ráno. Až do pátku pak (už naštěstí s menší intenzitou) pokračuje čištění střev. Váha se zastavuje na rekordních 62kg. No ještě, že je ta 24 hodinovka až příští sobotu, a že se při ní budeme střídat tři ;-)      

 

 

 

 

 

Vikiho občasník - promoce

Tři roky tvrdého studia bylo pro babi Evu slavnostně ukončeno právě dnes. Velká gratulace !!!  Babi  si naštěstí vybrala studium ekonomické fakulty v místě bydliště, čímž odpadlo ubytování na kolejích a dědovo strádání.

Večer  se pak  koná  podobnou akce u nás doma.  V roli  prof. Ing. Mudr. Judr. csc s kuchařskou čepicí na hlavě a karabáčem v ruce  slavnostně předávám diplomy študentům   mamce a taťkovi.       

Vikiho občasník - Velikonoce

Loni

a letos

 

Vikiho občasník - vodopády Satiny

Mám radost, že si na víkend si půjčujeme Evelínku. Její maminka má každým okamžikem přivést na svět další holčičku a je za každou chvilku oddychu ráda.
Vyrážíme do Beskyd prozkoumat vodopády říčky Satiny. Je to docela náročná stezka mimo oficiální značky. Lidi co sem zabloudí to většinou vzdávají u brodu, my ale nejsme žádné másla. Lesní skřítci nás za naši odvahu odměňují pokladem, který je ukryt v dutině stromu u Veličků.

Horská výzva Jeseníky

Loni pár dní před Výzvou, kdy  Jeseníky zapadaly sněhem a my jsme se jím museli skoro  13 hodin brodit jsem říkal  „už nikdy více“ no a jako obvykle  je vše  jinak.  Letošním parťákem je Libor alias Říďa. Šli jsme spolu předloni LH24. Od té doby jsme byli přihlášení na tři další akce,  které byly vždy kvůli zdravotním problémům stornovány.  První  těžký úkol se daří splnit. Jsme zdraví na startu v Koutech n. Desnou. Druhým neméně těžkým úkolem bude dokončit pokud možno co nejvíce vepředu. Dávat čas startu na půlnoc to je opravdu „moc dobrý“  nápad.  Alespoň je vždycky o čem diskutovat a hezky si zanadávat. Prý to tak lidi chtějí.  Říďa doma běžně usíná u večerních zpráv, já ulehám chvíli po 21 tzn.  my k příznivcům čelovek určitě nepatříme.  Vychutnávat si  při běhu výhledy je rozhodně  lepší než čučet do tmy.  

 

Půlnoc se blíží. Tělo zvyklé spát je třeba něčím nakopnout. Červený  býk mi přišel moc drahý, proto mám radost, že jsem  v Kaufu koupil  Bláznivého vlka za 4,50, jež  má dle etikety v podstatě stejné složení.  Šup ho do sebe a startujeme.  Na prvních dvou km je vepředu velký balík. Postupně  se to čistí od těch co chtějí předvést před autem s kamerou a zůstává  asi 15 dvojic,  které si to rozdají o vítězství. Mírně se stoupá v příjemném tempu 5:10 min/km. Před vyhoupnutím na hřeben - Vřesovou studánkou  se přechází do mokrého terénu, takže to v botech  začíná pěkně čvachtat.  Bohužel mi  začíná nějak  čvachtat i v břiše.  Jsme na hřebeni. Malá vrstva ušlapaného sněhu, bezvětří, radost běžet. Kdeže loňské sněhy jsou.

 

 Krátký výšvih na Keprník a pak seběh po sněhu na Šerák. Odtud začíná nejobávanější  úsek,  kamenitý sešup do Ramzové.  Říďa v téhle disciplíně příliš neexceluje ani  za světla na nenamrzlých  šutrech, no snad to bez úhony přežije.  Při  seběhu aktivuje houpající se žaludek Bláznivého vlka, který  chce být vypuštěn na svobodu. Tempo je naštěstí takové, že si mohu udělat náskok na chvilku zadřepnutí .   Dobíháme na Ramzovou na první  papání.  Hlavně koláčky jsou povedené,  i když  s nohama na stole u kávičky by jistě chutnaly lépe než při běhu.

 

 Teď je třeba se ze 700 m n.m. dostat zpět do 1400. Kolem Vražedného potoka stoupáme na Šerák spolu s dvojicí  Cypra-Vabrouch. Nedlouho po tom, co říďu chválím jak pěkně a rychle zvládl  seběh na Ramzovou, v okamžiku,  kdy se nám zdá tempo zmíněné dvojice pomalé a chceme zrychlit za sebou slyším uááá. Otočím se a říďa se svíjí na zemi.  No to snad né! Pád do kopce ?!  Do té doby rovný ukazováček a prostředníček pravé ruky  mu v druhém článku najednou zatáčí téměř do pravého úhlu.  Není  divu, že se mu při tomto pohledu dělá zle a motá se mu kedlub.  Prsty nahazuje zpět, ruka je však  k pohybu pomocí tyček  nepoužitelná.  Začíná pochod mrtvol.  Nuda ale rozhodně není , protože vlk chce jít opět ven.  Druhé nucené zastávky  vůbec nelituji. To jen tak člověk nezažije dřepět  po půlnoci za svitu měsíce s holou prdelí na Šeráku  a koukat na zářící město Jeseník. Říďa má stále motáka,  tak mu na Keprníku připravuji  drink Brutus od Nutrendu v domění, že ho nakopne.  V seběhu po kluzkých šutrech z Keprníku bohužel rozbitý říďa opět padá.  Náraz hlavy do šutru na náladě nikomu nepřidá zvlášť, když mu do cíle zbývá nějakých 40 km. O slovo se  opět hlásí  vlk a chce kupodivu opět ven.  Co mě, ale udivuje více je, že i přes pomalé tempo za námi furt nevidím žádné čelovky.  Poklidný  seběh z Červené hory na sedlo  „překvapivě“   narušuje  mé vypuštění  vlka.   

Na Červenohorském sedle po cca 32km jsme na  10 fleku.  Kromě  koláčků nás zde čeká rozhodování  co dál.  Po pár minutách v nichž  k občerstvovačce přibíhají  a v zápětí   ji opouštějí  dvě dvojice se říďa rozhoduje, že to ještě zkusí.  Po pár metrech dává ruce do kolen,  šiša se mu motá a naše putování končí.  Pořadatelský Land Rover nás sváží do cíle. Říďa zatápí v autě a zkoušíme na chvíli usnout.     

    

Ráno v cíli vítáme vítěze. Radost máme hlavně z druhého místa teamu Julboway  ve složení Standa Najvert, Radim Kasalík. Po snídani  jedeme na výlet do Šumperka. Na místní pohotovosti  ukládají říďovy pochroumané prsty na tři týdny do dláhy. Super, na Perun maraton, kde budou hole vzhledem k profilu nepostradatelným pomocníkem,  by to mělo říďovi vyjít ;-)