Půlnoc se blíží. Tělo zvyklé spát je třeba něčím nakopnout.
Červený býk mi přišel moc drahý, proto
mám radost, že jsem v Kaufu
koupil Bláznivého vlka za 4,50, jež má dle etikety v podstatě stejné
složení. Šup ho do sebe a
startujeme. Na prvních dvou km je
vepředu velký balík. Postupně se to
čistí od těch co chtějí předvést před autem s kamerou a zůstává asi 15 dvojic, které si to rozdají o vítězství. Mírně se
stoupá v příjemném tempu 5:10 min/km. Před vyhoupnutím na hřeben -
Vřesovou studánkou se přechází do
mokrého terénu, takže to v botech
začíná pěkně čvachtat. Bohužel mi
začíná nějak čvachtat i v břiše. Jsme na hřebeni. Malá vrstva ušlapaného
sněhu, bezvětří, radost běžet. Kdeže loňské sněhy jsou.
Krátký výšvih na
Keprník a pak seběh po sněhu na Šerák. Odtud začíná nejobávanější úsek, kamenitý sešup do Ramzové. Říďa v téhle disciplíně příliš
neexceluje ani za světla na nenamrzlých šutrech, no snad to bez úhony přežije. Při seběhu aktivuje houpající se žaludek
Bláznivého vlka, který chce být vypuštěn
na svobodu. Tempo je naštěstí takové, že si mohu udělat náskok na chvilku
zadřepnutí . Dobíháme na Ramzovou na
první papání. Hlavně koláčky jsou povedené, i když
s nohama na stole u kávičky by jistě chutnaly lépe než při běhu.
Teď je třeba se ze
700 m n.m. dostat zpět do 1400. Kolem Vražedného potoka stoupáme na Šerák spolu
s dvojicí Cypra-Vabrouch. Nedlouho
po tom, co říďu chválím jak pěkně a rychle zvládl
seběh na Ramzovou, v okamžiku,
kdy se nám zdá tempo zmíněné dvojice pomalé a chceme zrychlit za sebou
slyším uááá. Otočím se a říďa se svíjí na zemi.
No to snad né! Pád do kopce ?! Do
té doby rovný ukazováček a prostředníček pravé ruky mu v druhém článku najednou zatáčí téměř
do pravého úhlu. Není divu, že se mu při tomto pohledu dělá zle a
motá se mu kedlub. Prsty nahazuje zpět,
ruka je však k pohybu pomocí
tyček nepoužitelná. Začíná pochod mrtvol. Nuda ale rozhodně není , protože vlk chce jít
opět ven. Druhé nucené zastávky vůbec nelituji. To jen tak člověk nezažije
dřepět po půlnoci za svitu měsíce
s holou prdelí na Šeráku a koukat
na zářící město Jeseník. Říďa má stále motáka,
tak mu na Keprníku připravuji drink Brutus od Nutrendu v domění, že ho
nakopne. V seběhu po kluzkých
šutrech z Keprníku bohužel rozbitý říďa opět padá. Náraz hlavy do šutru na náladě nikomu nepřidá
zvlášť, když mu do cíle zbývá nějakých 40 km. O slovo se opět hlásí
vlk a chce kupodivu opět ven. Co
mě, ale udivuje více je, že i přes pomalé tempo za námi furt nevidím žádné
čelovky. Poklidný seběh z Červené hory na sedlo „překvapivě“ narušuje
mé vypuštění vlka.
Na Červenohorském sedle po cca 32km jsme na 10 fleku. Kromě koláčků nás zde čeká rozhodování co dál.
Po pár minutách v nichž
k občerstvovačce přibíhají a
v zápětí ji opouštějí dvě dvojice se říďa rozhoduje, že to ještě
zkusí. Po pár metrech dává ruce do
kolen, šiša se mu motá a naše putování
končí. Pořadatelský Land Rover nás sváží
do cíle. Říďa zatápí v autě a zkoušíme na chvíli usnout.
Ráno v cíli vítáme vítěze. Radost máme hlavně z druhého
místa teamu Julboway ve složení Standa
Najvert, Radim Kasalík. Po snídani jedeme na výlet do Šumperka. Na místní
pohotovosti ukládají říďovy pochroumané
prsty na tři týdny do dláhy. Super, na Perun maraton, kde budou hole vzhledem k profilu
nepostradatelným pomocníkem, by to mělo
říďovi vyjít ;-)
