Že to bude docela drsný výlet jsem si uvědomil, až když jsem
si na příkladu s Lysou horou představil co je to 3100m převýšení na
41km. Z Ostravice na
Lysou je na 9km převýšení 900m tzn. abych zdolal 3100 výškových metrů musím dát Lysou cca 3,5 krát. No jo ale
v případě Lysé by to bylo na vzdálenosti cca 59km, kdežto na Perunu na to
bude jen 41km.
Mont Blanc Marathon – 42km, +2511m/-1490m (MS 2014)
Zegama-Aizkorri Marathon – 42,2km, +2736m/-2736m
Pikes Peake Marathon – 42km, +2382m/-2382m
SkyMarathon del Cielo – 42km, +2700m/-2750m
Maddalene SkyMarathon – 44,2km, +3000m/-3000m
Šikovné české ručičky dokázali uplést z hovna bič a na 1000-metrových
kopečcích vytvořit těžší závod, než kolegové mající k dispozici daleko
lepší matroš.
Závod je MČR ve skyrunningu. Horský běh zažívá velký boom,
čili není divu, že je dlouho dopředu vyprodáno. Konkurence? Úplně všichni.
To, že je déšť, zima,
mlha mi vadí jen proto, že má odpo přijet rodinka a máme na Javorovém objednané
ubytko. Na běh pro mě naprosto ideál, nesnáším vedro.
Start od spodní stanice lanovky na Javorový a hnedle sjezdovečka. Jdu ji po boku Standy.
Před námi je docela dost lidí, jednak favorité no a taky přepalovači. Na Malém
Javorovém, ač už je nějakých 23 minut po startu máme na tacháči pouhé 2km, ale
zato 500m výškových.
Hned následuje v této fázi závodu ještě oblíbený
seběh. Se Stanem se
propracováváme kupředu. To co jsme tak pracně nastoupali je během chvilky téměř
v trapu a znovu drtíme prudce
nahoru. Kolem nás se přežene P.Míl. S tímto chlapcem bude dnes těžké pořízení. Po krátké vrstevnici a malém klesání
jsme v Gutském sedle. Odtud je to opět pěkná stojka na Velký Javorový.
P.Míl pomalu mizí, já kupodivu trochu ucházím Stanovi a T. Svobodovi.
Z Javorníku jsem po chvilce opět ze Standou. Přichází první technický seběh. Listí, šutry, bláto máme rádi a P.Mílovi a T.Svobodovi mizíme. Přichází seběh kamenným korytem potoka. Naprosto boží úsek, pro mě to nejhezčí z celé trati. Protože mě to baví, ženu to co to dá. Za mnou slyším ťukání tyček, což může být jedině Standa. Najednou slyším, že jedna tyčka někam letí a Standa taky. Jen volám jestli je OK, on že jo. Jsem na občerstvovačce v Řece. Banán do tlamy a pojďme.
Ještě že je mlha a sjezdovky na Príslop je vidět jen kousek. Se Standou začínáme stoupat. Po chvilce „vole ten Míl už nás zas má“. Daleko více jsme ale překvapeni při pohledu kousek pod nás „vole Mára Zeman“. Ve stoupání se mi daří viset nedaleko za P.Mílem, Stanovi bohužel né. Na konci sjezdovky se točí o 180 a přímo pod sloupy vleku skrz bago dolů. Opouštím Peťu Míla přejíc si, abych ho už dnes neviděl.
Po výšvihu na Šindelnou konečně začíná dlouhý běhavý
úsek. Na jeho začátku kolem mě probíhá Mára Zeman. No teda slušné tempo na to,
že říkal, že to dnes celé pojme jako turistiku. Říkám „Máro máš rozvázané
tkaničky“ a on na to „to mám už od druhého kopce“ a mizí v mlze. Hřebenovka
na Kalužný je bago, bago a pro změnu zase bago, obíhat nemá smysl. Při klesání údolím Tyry se najednou
z mlhy vynořuje Mára. Docela rychle se k němu přibližuji. Když ho
míjím je zrovna s holým zadkem opřený o strom a moc nadšeně nevypadá.
Občerstvení a další výživné stoupání na Ostrý. Míjím
„skleněného“ Ráďu Kasalíka. Při pohledu
o serpentinu níž vidím toho, kterého jsem dnes vidět nechtěl.
Říkám si, že mu musím v následujícím dlouhém seběhu co nejvíce utéct a
poslední kopec už nějak dodžemovat ;-) Bohužel nedaleko chaty Kozinec začínají křečkovat stehna, čímž tempo vadne. Za Kozincem kolem
mě nejprve proběhne (no proběhne, spíše tempem o dvě třídy rychlejším
proletí) O.Kokošek. Pak Standa, A.
Ondruch, P. Míl no prostě všichni, jejichž skalpy bych chtěl ve vitríně mít.
Před cílovou rovinkou 2,8km/ 580m jdou přede mě další dva kusy. Během
závěrečného stoupání vidím jak se o dvě serpentýny výše bojuje o pořadí v druhé
desítce. Na to, abych se těchto bojů účastnil nemám, tak pouze kontroluji 20
flek.
Více než půlhodiny už je v cíli vítěz Honza Zemaník.
Jeho času 4:07 nemůžu uvěřit, vždyť se před startem spekulovalo dá-li to vůbec
někdo pod 5hod. Že nás Honza porazí o tom žádná, ale takovou kládu? I ostřílení
repre rychlíci od něj dostávají 8 minutovou
sodu. Každopádně jsem rád, že jsem se v jakési internetové anketě mýlil,
když jsem jako vítěze tipoval Honzu Havlíčka.
Díky Makyho Žužky a spol. jsem zažil něco nezapomenutelného
!!!
S rodinkou a
partičkou zůstáváme přes noc na
Javorovém. Večer posezení. Tělo potřebuje doplnit energii, takže vepřo-knedlo,
brambůrky, tyčinky, marlenka, pivo, pivo, pivo … Po půlnoci jdeme spát. K ránu
úprk na záchod a blití. Cože po 6-7 pivech? „No asi už stárnu“ říkám si. Ráno běží máma s Evíkem
na Prašivou, já s Vikim sjíždím dolů lanovkou, pak autem pod Prašivou a 1,5km pěšky
nahoru. Dolů z Prašivé na mě kvůli rozbitým stehnům musí čekat i malý Viki. Je mi kosa jak sviňa, i když mám
všechny hadry na sobě. Po příjezdu domů zimnice, 39°C. Začíná člunkový běh mezi
postelí a záchodem, který končí až ráno. Až do pátku pak (už naštěstí s menší
intenzitou) pokračuje čištění střev. Váha se zastavuje na rekordních 62kg. No
ještě, že je ta 24 hodinovka až příští sobotu, a že se při ní budeme střídat
tři ;-)
