novinky konValinky - Jeseníky, Rychleby

Ospalý heligón v Horní Lipové je naše nejmilejší místo a jsme rádi, že ani letos nevynecháme.

Bílá Opava se chodí mimo víkend a nejlépe když není moc pěkně tzn. páteček je pro to ideální. Cestou potkáváme jen pár nadšenců, na Ovčárně mlha, Praděd ani žádná panorámata nevidno.

Sobota je už od rána překrásná. Před polednem dorážíme do Račího údolí, odkud v 9 hodin vyrazili taťka, strejda a pár stovek dalších na 46 km putování po Rychlebách v rámci Ultramaratonu Zapomenuté hory. S mamkou, bráškou, tetou Majdou a Bertíkem jim jdeme naproti naši oblíbenou nádhernou klasikou přes Čertovy kazatelny a zříceninou hradu Rychleby, s dortíkem a kávičkou v Tančírně. Cestou potkáváme spousty běžců z různých distancí závodů. Jeden z nich je taťka, kterému běžím s Vikim naproti, objímáme ho a dodáváme mu energii do posledních dvou km závodu. Večer slavíme 1 Bertíkovi narozeniny. Jen pro zajímavost narodil se 10.10. jeho mamka 3.3. a taťka 12.12.

Neděle je opět překrásná, no i když pro tatínky, kteří vzali oslavu Bertíka velmi zodpovědně ten ideální den nějaké mouchy má. Je jasné, že na všech trochu známějších místech bude lidí jak s-aček. Je třeba zkusit něco mimo stezky. Auto parkujeme v sedle mezi Vidly a Karlovkou odkud jdeme k vrcholu Lyra. Skalnatý vrchol s překrásnými výhledy je za odměnu. Hospoda tu široko daleko není, takže snad "horalé" zůstanou na Pradědu a my se do této oázy klidu budeme rádi vracet. 

FOTOGALERIE

   

Zapomenuté hory

Ultramaraton Zapomenuté hory jak se tato akce ofiko nazývá je opět po hodně dlouhé době  něco delšího v horách. S Rudou nejprve zvažujeme trasu 76 km ( mají na výběr i 101 km), po zralé úvaze však volíme jen dětské ultra v délce 46 km. Na této trati nakonec startuje nejvíce účastníků, tuším kolem 350.

Start je v Račím údolí. Na číslech co máme na hrudi jsou po obvodu napsány kontrolní body, které je potřeba orienťáckými kleštičkami postupně označit. Po startu se stále stoupá, ale né nějak divoce takže si i můžeme s jesenickým rodákem nyní žijícím v Tatrách Marťasem Zapalačem povídat. Na hřebeni se mi Martin ve stoupání spolu se dvěma dalšími vzdaluje, ale jsem v klidu, páč je teprve 15 km.

Po občerstvovačce míříme do Polska. Na sjezdovce vidím 300 m před sebou čtyřčlennou skupinku s Marťasem. Sjezdovka končí, jsem v lese, několik cest do různých směrů a značení nikde. Vytahuji mobil, kde mám staženu trasu závodu. Bohužel nemám staženou mapu PL, takže jsem jen modrý bod na bílém pozadí ;-) Vzpomínám, že nám dali ještě papírovou mapu. Podle ní mám běžet doprava. Časem se napojuji na červenou značku, bohužel ti co byli na sjezdovce 500 m za mnou jsou jen kousek ode mě. No nic jdeme na to znovu.

Časem se vracíme na hranici, kterou pak delší dobu víceméně kopírujeme. Na 27 km v prudkém šutrovitém výšvihu na Kovadlinu nedaleko přede mnou Marťas. Má hlaďáka a začínající křeče, takže ho na vrcholu mám. "Ty neměla tu být někde kontrola" ptám se. "Jo měla, ale minuli jsme ji " říká Martin a vracíme se zpět na dobře maskovanou vyhlídku, kde si můžeme orazit další KB. Pak podruhé Kovadlina, ale už bez Martina jenž se snaží z krize dostat.

Na Špičáku mám v plánu sebrat kešku. Rychlý nález. Loguji a fičím pryč.

Na 36 km občerstvovačka a loučení s hranicí. Už jen 10 víceméně klesajících kiláků do cíle. K naší trase se připojuje trasa 26 km, která startovala o hodinu později. Tím ztrácím přehled, jestli je v dohledu nějaký skalp. Z výsledků poté vidím, že dva kousky nebyly daleko. Škoda, vědět to možná by se ve mě probudila šelma jako za mlada ;-)

Poslední brutální, ale krátká stojka je ke zřícenině Rychleby. Kleštičky mají být na jedné ze dvou věží. Říkám děvčata ( účastnice 26 km) jdu to chceknout, ale na věži nic. Ani na druhé nic, kleště jsou u rozcestníku.

Na Čertových kazatelnách mi radostně běží naproti Vikoušek s Valinkou. Jsem naměkko, nejkrásnější okamžik závodu. Po vřelých obětí s dětičkami už jen km do cíle.

Reference o kráse trati tohoto závodu na jejichž základě jsem se přihlásil nelhaly. Běžet to předchozí víkend, kdy bylo odporné počasí, byl bych možná jiného názoru, ale dnes to bylo prostě boží. Příští rok to chci znova.

Den poté kupodivu žádné obvyklé pomaratónské problémy se sejitím schodů apod.. Bolí jen hlava a břicho, což má na svědomí Bertík, jehož první roček života jsme důkladně zapili.   

 MAPA

ITINERÁŘ TRASY 

VÝSLEDKY  

 
 

 

Vikiho občasník - přestup roku ;-)

Atletický školní rok jsem tak nějak dochodil, když už to bylo zaplacené a slíbil to našim. Nyní už působím v novém teamu TOM Sedmička. Snad budu přínosem stejně jako další parťáci co do toho se mnou šli - Kačka, Peťan a Domča.

 

novinky konValinky - Palkovice

S Palkovičany strejdou Víťou a tetou Maruškou jsme vyrazili procházku a piknik na kopeček zvaný Na Magoni. Je součástí liduprázdné pahorkatina s úžasnými výhledy na Beskydy, Palkovické hůrky atd.

Vikiho občasník - sjezd Moravice

Už je to nějaký pátek možná rok co jsme Moravici nejeli. Premiéru, ale má přesun do místa startu ve Vítkově Podhradí bez auta. Musím říct, že cestování s lodí na zádech má své kouzlo. Ještě, že je nafukovací ;-) Nejprve vlakem do Opavy, jedno v nádražní putyce a pak busem. Počasí je exkluzivní a Moravice jako vždy překrásná. Vody je méně, což pro nás lehké znamená sem tam kličkování mezi šutry, sem tam lehké zadrhnutí, rafty mají ale dost problém a brzy je necháváme daleko za sebou. Weisshuntův jez, kde jsme se minule cvakli najíždíme tentokrát správně. V cíli v Žimrovicích čeká mamka s Valinkou, která dostává slib, že příště už ji na lodičce svezeme taky.

   

novinky konValinky - běh na vysokých podpatcích

Součástí Sousedských slavností byl také běh na vysokých podpatcích. Má velikost se bohužel na podpatcích nedělá, proto jsem pouze dělala doprovod taťkovi. Viki od startu bojoval o příčky nejvyšší. Já s taťkou jsme se kvůli technickým problémům ( několikrát nám spadl balónek z pvc tyčky) po celou dobu pohybovali na úplném chvostu. Že poslední mívá největší ovace diváků se opět potvrdilo a my si to naplno užili.

Vikiho občasník - happening auta vs. lidi

V rámci Sousedských slavností v Porubě u Oblouku se konal happening jehož smyslem bylo ukázat jaký prostor ve městě zabírají auta na úkor lidi. Aktivně jsme se zúčastnili jako chodci.