Vikiho občasník - Cirkulum

Náš krásný bulvár Hlavní neboli Leninka se na tři dny uzavřel pro smradlavé plechovky, aby mohl přivítat fesťák pouličního umění. Samozřejmě jsme nemohli chybět. Měl jsem to štěstí, že jsem byl jako zástupce naší třídy vybrán a mohl se s dalšími dětmi porubských škol zúčastnit představení Die Buschs ještě před samotným zahájením festivalu. Byli skvělí stejně jako Fatt Matt v sobotu večer.

novinky konValinky - bazén

Jsem majitelkou bazénu úměrného velikosti mé a velikosti pozemku naší skřípovské chaloupky. Občas se stává, že jsme majiteli většího bazénu a to o velikosti pozemku celého ;-)

 

Heroes race

Když čtu v článku na stránkách OCRA tohle "I z důvodu zařazení závodu do poháru se k Vám v sobotu chystá převážná část české OCR špičky. Kromě místního matadora Aleše Veličky se zde letos ukáže opět Jiří Vacík, ale nově také například mistr České republiky v OCR za rok 2017 Tomáš Tvrdík, vicemistr Pavel Hrdina, Richard Hynek a další skvělí závodníci. Ženskou část startovního pole vyplní známá jména jako Veronika Vytinová, Lucie Königová, Veronika Hynková a další. Konkurence bude opravdu obrovská. O absolutní vítězství se navíc strhne boj i se slovenskou OCR špičkou" mi je jasné, že to žádná kochačka jako min. týden na Madrace nebude. Bude se křivit držka a to je super.

 

Na předstartovní nervozitu je nej, když na ni nemáte čas. Markét ráno zjišťuje že má záda "papa" takže zůstává doma. Vyrážím sám s mimi Vali a Vikim. Na místě rychle předat babičce mimi, prezentace, hodit u stánku Éčko do žil, udělat pár fotek z Vikiho závodu (start v 9:50), povzbudit ho na trati a v rámci rozehřátí doběhnout téměř závodním tempem na start svého závodu.

Start. Zase to většina pere jak smyslu zbavení. Po pár set metrech běhu a několika překážkách, už se ale každý řadí tam, kde zhruba patří a jdeme se zchladit do Moravice.

A první problém je tu. Dvě zdi proti sobě, jen se vzepřít a posunovat. Jak prosté. Pomalinku se tedy sunu, sunu a když jsem možná po 30s skoro na konci, bác a jdu si dát prvních 20 anglánů.  

 

Hynek dal 20 a odbíhá, Velička 20 dělá a Matera se na 20 teprve chystá ;-)

Na začátku dlouhého stoupání vyschlým korytem dobíhám dosud pátého R. Hynka.

Na kopci nikdo přede mnou nikdo za mnou, trochu nuda.

Pod kopcem dodělává 20 trestných T.Tvrdík, když netrefil pneumatikou kolík. Ožívám. Že by? Nadšení netrvá dlouho neb taky míjím a jdu si dát 20.

Po delším běhu potokem a nějakou tou rourou začíná táhlé stoupání a záda TT se začínají přibližovat. Že by?

A zase hovno. Naopak přichází první hřeb do rakve pro závodníky mé váhové kategorie. Fasuji na záda vojenský vak s pískem a se spoutanýma rukama vyrážím na více než km dlouhou pouť. Půlku do kopce s 20m odstupem kopíruji TT, jde - jdu, popoběhne - popoběhnu. Z kopce vyschlým korytem potoka mi ale opět mizí.

 

A je tu oblíbené dlouhé stoupání. Na jeho vrcholu vidím jak kluci ( TT a P.Ceniga) tlačí sáňky a nevypadají přitom úplně svěže. Že by? Opřu se vší silou do kovových sáněk naložených pytli   písku a nic. Stojí jak přibité. Už chápu ty jejich unavené výrazy. Tahat prý nelze, pouze tlačit. No nic jdu si dát 20.

Na střelbách (vzduchovka a luk), které následují to mám celkem za 40 a je mi jasné, že dnes už žádné "že by?" nebude. To si následně potvrzuji při nesení klády na Kalvárku, kdy kluci už sbíhají zatímco já se teprve hrabu nahoru. Jak kládu odkládám vidím, že za mnou nikdo, proto můžu přepnout do kochacího módu. Odměna za dnešní dřinu je cílová rovinka s milovanou Vali v náruči.

Že to dnes a s takovým přehledem vyhraje Jirka Vacík jsem nečekal, je to kanón, hluboce smekám. Z 5 místa v této konkurenci rozhodně zklamán nejsem a pokud příští rok ještě projdu technickou budu na startu opět. I přesto, že se nám hubeňourům (díky přidávání překážek, kde se nepracuje s vlastní vahou) dýchá na Heroes rok od roku hůře je tento závod stále bezkonkurenčně první v mém žebříčku oblíbenosti.      

 

 

 VÝSLEDKY

P.S. díky Renči za krásné fotečky

 

Vikiho občasník - Heroes race

Nechal jsem se ukecat na účast v překážkovém závodě. Na startu stojím poněkud netakticky spíše v zadních řadách houfu dětí nedbaje rad ať se trochu proderu dopředu. Po startu je po pár desítkách metrů první překážka plazení za současného skrápění vodou z hasičské cisterny. No a hned na následující překážce už čekám ve frontě zatímco hoši z první lajny běží. Pořadatelé nám nachystali překážky, které nejsou pro žádné "slečínky". Profil 2 km trati taky není díky stoupání směrem k zámku pohoda. A samozřejmě nechybí voda. Nejprve přebrodění Moravice, pak proplavání zpola ponořenou trubkou v náhonu a nakonec vybagrovaná blátivá jáma v cílové rovince. Medaile v cíli je dnes opravdu zasloužená. I přesto, že pochvaly rodičů a babiček atd. těší na otázku jestli se mi to líbilo a jestli půjdu příští rok odpovídám " ano líbilo, ale příště nejdu" ;-) 

 

 

novinky konValinky - vaječina u Hruštiček

Po nasátí atmosféry závodu Mad-race na Vaňkově kopci jdeme přes Horní a Dolní Lhotu do Kr. Pole k Hruškům, kde pro změnu můžeme nasávat atmosféru jejich překrásné zahrady a k tomu zakusovat připravené dobrůtky se zlatým hřebem - vaječinou - na závěr. Během dne bohužel zjišťujeme, že nenasáváme jen my, ale i klíšťata, kterých naše rodina získává dohromady 10. Že na mimina nejdou je blbost, jedno si cuclo i ze mě.

Mad race

5,4,3,2,1 start slyším z ampliónu moderátora startujícího naší vlnu, zatímco si v nepříjemném dusnu chladím hlavu ve sprše. Peláším směr start a snažím se dohnat balík závodníků blížící se k první překážce. Na čapích nohách ( přelézání gum ve výši pasu) se moc předbíhat nedá a jen koukám jak se hoši vepředu vzdalují. Mezi nimi je i kolega Zvonek z Polaru. Úkol zní dohnat ho před velkou zdí (kterou jsem zatím ještě nikdy nedal) na druhém km a vzájemně si pomoct. Právě na zdi se v min. ročnících rozhodovalo. Běželo se ale naopak tzn. zeď byla 2km před cílem. Trojnásobný vítěz Máro, který ji vždy dal, je bohužel zraněn. Koukám, že žádná adekvátní náhrada Máry se kolem mě nepohybuje, proto můžu přepnout do kochacího módu a závod si v klidu užívat. Upřímně, radši bych byl štvanou zvěří, nebo ještě lépe lovcem a křivil si držku. I loňská můra koulení velké pneu drsným terénem jde relativně dobře, když se do toho jde s rel. nízkými tepy. Při plazení rourou pod cestou na mě v půlce kouká žába. Nastupuje si do dlaně a dělá mi při plazení společnost. Před napojením naší trasy zpět na trasu hobby asi přehlížím šipku a trochu zmatkuji - kufruji. Jediný trest dělám na slackline. Po 30 trestných anglánech zkouším slackline ještě jednou, ale zase padám. Chtělo by to se to naučit, protože slackline u pořadatelů OCR závodů stoupá v oblibě. Letošní novinka, nesení pytle s pískem do sjezdovky mi při mých tělesných dispozicích logicky moc nevoní. Pytel má jen 30kg a při vzpomínce na nesení 45kg pytle při Spartanovi do sjezdovky na Ještědu je tohle procházka růžovým sadem. Závod za mě po všech stránkách super. Doufám, že příští rok zase "na krev" s Márou.

 

VÝSLEDKY

          

novinky konValinky - moje hřiště

Porubskou myslivnu máme rádi. Rodiče zjistili, že i když tu např. oproti zábavnímu parku na Skalce "nic" není tak se tu mnohem více zabavíme. Navíc ušetří, protože potok a les jsou naštěstí ještě furt zadarmo.