Ašel: loni jsme ochutnali sever Čech letos míříme na jih. Ubytko máme v retro chatce vyvolávající vzpomínky na pionýrské tábory. Ze švajcu na pár nocí přijíždí Vladan se Zakem. V bechyňském resortu Cihelna se nám líbí ... příjemní majitelé, bazén, chutné jídlo, vinikající pivo Bakalář a velmi málo dalších ubytovaných. Ranní výběhy po krásné Bechyni s následným plavčem v bazénu jsou top.
První den navštěvujeme nedaléký Tábor. Asi bychom měli jít do husitského muzea, ale jednohlasně nad ním vítězí muzeum marcipánu a čokolády. S břichem plným sladkého se přesunujeme do strašidelného podzemí a pak naopak po 200 schodech do výšin na ochoz kostela na náměstí. Po obědě přesun k Lužnici na krátkou, pěknou a lehkou ferratu Tábor.
Další den se do Tábora opět vracíme. Bylo by škoda nesplout Lužnici, když už jsme tady. Po dotazu na půjčovnu jestli Lužnice sjízdná (na webu nedostatek vody - nesjízdná) jsme ujištěni, že to půjde a může být jen sem tam nějaká mělčina pod jezem. Hned v úvodu na prvních dvou jezích zjišťujeme, že to bude vyživné. Naše loď se zapichuje pod jez a ve chvilce ji máme plnou vody, takže min. deset minut pomocí kroksů vyléváme. Viki na kajaku je celkem v poho. Největší neštěstí potkává švýcarsko-thajskou posádku. Thajec z ostrova Malta neznalý vodáctví se v lodi postaví zrovna v okamžiku kdy má Vlada oteřený sud s věcma a cvak. Všechno durch ...hadry, doklady, sváča, mobil. Vladan nasraný jako hrom ...a 15 kiláku před námi. Jezů je celkem 9. Jednou přenášíme, ale to celkem dřina tak už to pak hrneme šutry, nešutry a dochází ke komickým situacím. Po nějakých šesti hodinách jsme v cíli. Našim zahraničním hostům jsme připravili nezapomenutelný zážitek.
V den odjezdu Vladiho a Zaka chystáme další pěkný zážitek. Bechyňská ferrata není nijak exponovaná ani technicky náročná, přesto má vysokou obtížnost D/E. Jdeme zkusit je-li to pravda. Holky relaxují na břehu Lužnice, chlapi jdou do akce. Po kolmém slezení z vyhlídky k řece to začíná. Je vedena kousek nad hladinou a po chvilce chápu čím je náročná. Člověk je furt vykloněný od skály, vše na rukách a ty po chvíli začínají pěkně bolet. Tím, že případný pád do Lužnice není nebezpečný si necvakám karabiny a šetřím tak síly. Úspěšně se dostáváme na lavičku s "vrcholovou" knihou. Dávám si navíc bonus v převislém žebříku ke zvonečku, to je ale mazec a doporučuji jen tomu kdo alespoň trochu shybuje apod. Kdo došel až nakonec nemá vyhráno, protože je nutno se stejnou cestou vrátit zpět. Vladan a Zak tuto těžkost řeší tak, že oslovují náhodného padelboardistu, který je převáží na protější břeh. Viki ač už má na rukou otlaky je odhodlán to dát. S bolestnou grimasou to nakonec dává, ale dlaně má krvavé a hodně to bolí i v následujích dnech.
Kluci odjíždí do Ovy a my do Protivína na krokodýlí ZOO. Mají jich tam spousty, akorát mi přijde, že nejsou moc šťastní, i když nás ošetřovatelka ujišťuje, že mají vše co pořebují.
Po zakoupení pracovních rukavic a ujištění, že by to mohlo jít, se nechává na bechyňskou ferratu zlákat Markét. Level trochu zvyšuje podvečerení slunce, které to neúprosně pere do šutru. Mám šikovnou a silnou ženu. Dává to. Nechává tam hodně sil, ale horší je, že i přes rukavice se jí dělají podobné krvavé puchýře jako Vikimu.
Poslední den pobytu jedeme přírodního zážitkového parku Zeměráj. Vali nadšená, Viki nuda. V autě pouštíme podcast Orličtí vrazi a jdeme zkontrolovat Žďákovský most. Nemůžeme vynechat krásný hrad Zvíkov.
Další den cestou domů ještě zámek Červená Lhota.
