Dnes máme namířeno do Hradce n. M. prozkoumat úžasnou technickou památku a taky pohledat nějakou tu kešku. Obavy, že ve dny sváteční bude všude lidí jako sr-ček se díkybohu nenaplňují. Lidé zřejmě pod mediálním tlakem politiků zůstávají doma. My co média a psychopaty politiky nesledujeme si tak můžeme překrásnou jarní přírodu v klidu užít.
Weisshuhnův kanál, také nazývaný Papírenský náhon, je umělý vodní kanál z roku 1891. Postavil ho průmyslový továrník Carl Weisshuhn pro dopravu vody a dřeva do nově budované papírny. Kanál měří 3,5 km a jsou na něm vybudovány dva akvadukty a tři tunely. Je vytesán v tvrdém skalním podloží a stále funkční. Pro výrobu byl využíván až do roku 1966.
Cestou na doporučení zkušeného kačera strejdy Řepy nacházíme dvě nejúžasnější kešky naši krátké kačerské kariéry. První z nich je obrovském pařezu vydlabaná chaloupka a v ní kdo jiný než Křemílek s Vochomůrkou. Říkáme si, že nic lepšího už asi být nemůže, ale jsme na omylu. Druhá keška je kamenná chaloupka s čarodějnicí, kde se i s bráškou v poho vejdu. Je tu spousta zajímavých věcí jako např. různé lektvary, sušené bylinky, ale třeba i káva.
Po pikniku u Moravice se kolem kanálu vracíme zpět a děláme závody lodiček. V těsném souboji nakonec né úplně fér vítězí Vikiho dřevák, před mou Zelenou a taťkovým Drnem ( mamka se neúčastní páč jde napřed, z auta vytahuje silničku a drtí to k domovu). Během závodu lodiček několikrát zaznívá myšlenka, že by to nebylo někdy špatné udělat live tzn. splout to na nafukovacích lehátkách. No uvidíme.