Při
loňském ročníku jsem od noh dost vymrzla proto letos obouvám hodně teplé sněhule. Jinak jsem ale strategii nezměnila. Je třeba ujít z těch 12 km co nejméně, aby zbylo dost sil na večerní lítání po chodbách Masarykovy chaty. Sněhu je pomálu, takže boby a kluzáky dostávají pěknou sodu a mnohé z nich to zaplatí životem. S chaty Kmínek jdeme tradičně na čelovky, což se mi líbí úplně nejvíce. Termín akce opět dobře zvolen, chata je celá naše. Paní domácí se o nás pěkně stará. Tatínci po místní specialitě Masarykově guláši, husičce a dojezdech po nás ( borůvkové knedle, smažák) nejsou kvůli přežranosti schopni pohybu, za to my děti lítáme jak urvaní z řetězu. Druhý den je to pořád z kopce. Oř zbytky bobů po zbytcích sněhu dobře táhne, takže jsme po poledni zpět na Bílé.
FOTOGALERIE
