29.8.
Viki: po roce zase do roubenky Šindlovec v Roháčské dolině. Počasí se má od pátku zhoršit proto chceme první den (středu) využít nejen k přesunu, ale i ke zdolání nějakého kopce. Vše se daří, vyjíždíme na nás nezvykle brzy a v poledne jsme na místě.
Vali: jj, vše daří, kromě udržení snídaně v mém žaludku. 10 km před cílem jde ven.
Vk: od Šindlovce je nejdostupnější Brestová. Do 1400 m n.m. si pomáháme lanovkou. Premiérově se s námi veze i taťka, čím porušuje svou zásadu, ale dnes není času nazbyt.
Vl: Brestová 1934 m n.m. je skvělá, nemohu se totiž odsud nikam zřítit a jsem volná jako pták. Jako pták doslova, protože výhledy jsou fantastické.
Vk: Nikdy bych neřekl, že dolů to může být vetší dřina než nahoru. Taťka upozorňuje, že to bude očistec a má pravdu. Po posledních 2 km, kdy spáleným žlabem klesneme o 600 výškových metrů jsou naše stehna na kaši.
Vl: Hmmm, mi to tak hrozné nepřišlo. Stehýnka mám ok a jsem plná sil na klouzačku a trampošku u penzionu.
Vk: zbytek party doráží na penzion. Hned jdu s bandou zkontrolovat ostrov Kvak, naši základnu na Studeném potoce. Jééé to co jsme loni vybudovali zůstalo netknuté.
30.8.
Vk: dnes má být ještě počas ok proto hned zařazujeme největší výzvu letošního pobytu Baníkov.
Vl: loni jsem sice prohlašovala, že chci na Baníkov taky. Kdyby to taťka hrnul "na krev" znamenalo by to 7 hodin sezení v nosičce a to se mi nechce. Proto s taťkou půjdu stejným směrem budeme se kochat a kam dojdem tam dojdem. Než se nastoupí "do hory" je obvykle nutno ujít pár fadních km po asfaltu. Na to máme vychytávku - kolo s vozíkem. Po ranním bloku u penzionu, ulehám do vozíku a budím se pod kopcem.
Vk: Baníkov 2178 m n.m. dobyt. V kamzičím závěru se sice zpočátku necítím úplně komfortně, ale postupně se to lepší.
31.8.
Vk: hurááá po dvou náročných túrách dostávám volno. S kámoši celý den na ostrově Kvak to je sen. Práce tu máme jako na kostele.
Vl: samotnou (se zbytkem bandy ) mě na Kvaku zatím nechat nechtějí, musím tedy opět do hory. 5km k Tatliakově chatě využívám ve vozíku za kolem ke zdřímnutí, maminka k proběhnutí. Dnes už není azurko, ale to vůbec neva, naopak. Je to jako film. Chvíli jde vidět ten kopec, pak jde do mlhy a jde vidět jiný atd. Cílem je dnes sedlo Zábrať.
1.9.
Vk: zhoršení počasí pořád nepřichází, naopak je azurko. Dnes nejprve do prvního výškového tábora Látanou dolinou na Zábrať.
Vl: a já nakonec doliny relax ve vozíku, pak úprk do dnešního cíle, sedla Zábrať, kde čekám na zbytek výpravy. Zábrať je podobně jako Brestová skvělá v tom, že se nemůžu nikam zřítit a mám tedy volnost a dozor částečně taky.
Vk: po dlouhé pauze v prvním výškovém pokračujeme na Rákoň a nádhernou hřebenovkou Dlhým úplazom na Lúčnou. Tempo zbytku je dnes velmi pomalé proto jdu jako předvoj jen s mamkou. Úkol zní jasně "z Lúčné po zelené zpět do Látané doliny". Jdeme po správné barvě akorát nám je časem divné, že nějak neklesá. A sakra vždyť to hrneme na Osobitou resp. na sedlo pod ní. Samotná Osobitá je zavřená m.j. aby tam medvídci měli klid. Tato skutečnost (kterou přede mnou mamka tají) plus to, že nikde ani živáček a blížící se večer způsobuje, že buď rychle jdeme nebo běžíme. Uf zvládli jsme to.
Vl: já se z Rákoně vracím k vozíku a jedeme omrknout chatu Zverovku.
Vk: při večerním pobytu s čelovkami na Kvaku jsme napadeni neznámými vetřelci. Hmmm ti taťkové si naivně myslí, že jsme je nepoznali.
2.9.
Vk+Vl: No je to blbé jezdit furt dokola na jedno místo, ale představa, že bychom tu už nejeli je ještě blbější. Takže zase za rok.
FOTOGALERIE
