Viki: dlouho očekávaná akce je tu. Oproti původnímu plánu spát na dvou chatách děláme změnu. Budeme spát dvě noci na chatě Pod Suchým. I přesto, že jsme tímto ušetřili místo páč nemusíme brát spacáky je toho i tak požehnaně.
Vali: a nejvíce věcí prý mám já. Jen ze srandy vážíme mamčin chlebníček s vesměs mou výbavou, hmm pěkných 18 kg.
Vk: retro rychlík Odra naštěstí ve stanici Svinov začíná, takže máme dvě kupéčka.
Vl: vláček je super. Běhám uličkou sem a tam, koukám z okna a hlavně mi není blbě a nebliju.
Vk: jak už to tak chodí vlak nabírá zpoždění, čímž se pohodlný přestup v Žilině stává orientačním závodem po schodech a nástupištích.
Vl: jak tak zmateně běháme po peronech (já jsem v nesena v náruči) koukám jakou z toho mají kolemjdoucí čurinu. Přípoj stíháme přesně na minutu odjezdu, stojí ještě ale dalších 10 minut ve stanici, neb čeká na další zpožděný vlak.
Vk: prvním dnešním cílem je Starý hrad, některými omylem nazývaný Staré Strečno. Je to celkem adrenalinová zřícenina z toho důvodu, že nikde ani náznak zábradlí, lávky a pod vámi hluboké údolí Váhu.
Vl: od hradu začíná pekelné stoupání, kdy na 1,8 km nastoupáváme přes 500 výškových metrů. Abych neviděla jak se rodiče dřou raději usínám.
Vk: Chata pod Suchým je turistická klasika. Fasujeme pokojík s šesti dvouposchoďovkami čili pro 12 lidí. Je to taková sdílená akce, žádné každá rodina vlastím autem, vlastní pokoj. Jen se trochu bojím, co budou ostatní říkat, když se bude sestra v 5 ráno hlasitě dožadovat mléka.
15.9.
Vl: ráno zvládám bravurně. Žádný řev jako obvykle. V pět si sedám v posteli a hezky způsobně říkám "doblý den". Záhy dostávám mléko a poté usínám do půl osmé.
Vk: dnešní výšlap je nalehko. Úplně lehko to ale nejde, protože je třeba na dvou kilácích vystoupat 500 výškových na hřeben.
Vl: taky bych s tím, že to je nalehko úplně nesouhlasila. Stejného názoru je jistě i můj šerpa ;-)
Vk: jsme na Suchém. Už od chaty jdeme v mlze, na vrcholu mlha a zima k tomu.
Suchý při naši dopolední návštěvě
Suchý při taťkově podvečerní návštěvě
Vl: předpověď prý hlásí slunečno. Šerpa několikrát hlásí, že už se to trhá ... nemá pravdu.
Vk: pokračujeme hřebenovkou. Jsem překvapen jaké je to akční. Úzké cestičky v šutru, přelézání skalek, prostě super. Úplně něco jiného než dálnice v nejnavštěvovanější části Fatry. Představa tudy jít na težko, no nevím. Postup je velmi pomalý, protože to prý každým okamžikem vyleze a není kam spěchat a taky proto, že sestřička často hlásí "ťapy ťap".
Vl: sedíme na Bielých skalách a z mlhy najednou vystoupí kousek modrého nebe, po chvilce znovu a najednou se to otevře a my s otevřenou pusou zíráme. Opona spadla a kolem nás Fatra v celé své kráse.
Vk: jj přesně jak říká Vali. Krása. Nejlepší odměna za dnešní dřinu. Dále pokračujeme přes Stratenec do sedla Priehyb, odkud vyráží vrcholová skupina já, mamka a teta Denda na Malý Kriváň.
Vl: já se s taťkou pomalu začínám vracet krásnou stezkou přes sedlo pod Suchým. Posléze nás mamka s Vikim dohánějí a společně se vracíme na základnu.
16.9.
Vk: s těžkými bágly od chaty na nádraží do Nezbudské Lúčky to není žádný med. Místy prudké klesání a přelézání - podlezání padlých stromů je možná namáhavější než stoupání.
Vl: naše dvojka padá k zemi jen jednou. Lekám se, spouštím sirénu a místní medvědi migrují do Beskyd.
Vl: v Žilině nastupujeme do oblíbeného rychlíku Odra, který svou pouť začal už ve Zvolenu a je tedy slušně naplněn. Asi vypadáme dost zbídačeně (nebo smrdíme), protože čtyři lidé sedící v kupéčku kam se chceme dostat nám ochotně uvolňují místa celé 8 místné kupé tak máme jen pro sebe ( je nás 12 ;-)
FOTOGALERIE
