Base camp je v Ostravici na peřejích. Ledová voda je v teplém dni super. Výškový tábor je na Sepetné, kde doplňujeme palivo před prvovýstupem na Smrčinu resp. na Liščí díry, skály kousek pod vrcholem. Na šikovně položenou otázku našich otců "chcete jít kratší nebo delší cestou?" odpovídáme tak jak předpokládají, "kratší". Z pohodové mírně stoupající cesty přecházíme na prudkou lesní pěšinu, po niž prý kdysi taťka běžel a tudíž ji zná. Za chvilku se máme objevit na vrstevnicové cestě pod vrcholem. Pěšina najednou končí ;-) Nezbývá než začít drtit napříč hustě naskládanými vrstevnicemi. Hurá jsme na slíbené cestě a po chvilce u nejvyššího bodu dne, Liščích děr. Odtud už jen klesání přes Butořanku do Muchovic.
Stany rozkládáme na tábořišti nedaleko koňského ranče. Na otázku majitelky, zda-li už jsem seděl na koni lživě odpovídám, že ano a vzápětí na jednom z nich sedím. Taťka na můj zájem sedět na koňském hřbetě udiveně čumí, protože jsem to vždy striktně odmítal. Nabídce vyzkoušet koníka plemena Hucul, které prý sloužilo i Marii Terezii prostě nemůžu odolat. Po hodinové projížďce okolním exponovaným terénem přichází další premiéra. Poprvé v životě jím buřta. Jo hlad je holt sviňa.
Druhý den, po dopoledni stráveném vesměs v potoce, je našim cílem Dřevjanka u Zbuja. Jít tam po značce? Ale kdepááák. Chodí tam lidi a my chceme mít klid. Navíc je tu krásná pěšinka, samozřejmě "zkratka", kterou taťka zná, protože tudy kdysi běžel ;-)
Zbuj dobyt. Borůvkové knedlíky a šťastné shledání s maminami.
