Heroes race

Letošní Heroes byl dle mého v boji ve frontové linii celkem zajímavý a zaslouží si trochu více okecat.

V barvách našeho nového teamu Edgarpower.cz nastupuji spolu s Márou Zemanem. Ten bude dnes určo „zlobit“ neb mě letos zatím na všech běžeckých závodech vč. překážkového Mad-race pobil. Navíc se z „chlubidla“ dozvídám, že přijedou umělci až Prahy, m.j. Jiří Vacík 4.  na MČR v Milovicích ( pozn. 3 minuty přede mnou).

S Márou jdeme omrknout inovovanou zeď a hlavně novou překážku (dvě stěny proti sobě překonávané vzepřením)   kousek před cílem. Obě snad budou v poho, tedy pokud nezačne chcát. Edgara do žil a jdeme na to.

Start. Po úvodním plazení jsem možná 15., kurňa nepřijelo  těch „Pražáků“ nějak moc. Až k řece je to ale víceméně klubko závodníků jen výše zmíněný Jirka je na průzkumu možná takových 50m před námi. Letošní  novinka v podobě celkem dlouhého bahnitého brodění Moravice mi jde a osamostatňuji se na druhém fleku.

Během série překážek kousek po sobě se náskok Jirky zvětšuje. Vím, že přijde dost dlouhý kopec a tam se bude pro tu hromadu svalů  těžko shánět kyslík. Bohužel se mýlím a v kopci se sice lehce přibližuji, ale je to asi tak metr na 100m. Na kopci Jirka končí shyby, já na ně teprve jdu.

Výrazněji získávám v seběhu. U obory Jirku předbíhám a nemůžu si odpustit poznámku „super běh na to že máš takové svaly“.

Dole na házení pneu jsem o kousek první. Jirka trefuje a se slovy, že se brzy uvidíme odbíhá. Já 20 angličáků.

Všudypřítomná voda začíná padat i shora.

Zase dlouhé stoupání lesní buší a zase přibližování 1m/100m.

Na začátku nošení pytle jsem v kontaktu, na vrcholu stoupání ještě taky, dole pak už ne. V seběhu s pytlem jsem prostě nějaký připosraný.

A zase dlouhé stoupání. Uprostřed kopce novinka, prak. Jirka míjí, já poslechnu jeho přání ať se proběhnu s ním a posléze vyrážím taky. Zatímco běžím trestné kolo slyším cink a po chvilce cink. A je zle. Zeman a spol. jsou tady a trefili terč. Planý poplach, to si jen pořadatel z dlouhé chvíle (a z nás) vystřelil.

Po nesení pneu na kopci se náskok Jirky opět trochu zvětšuje. Furt stejný obrázek. On získává na překážkách, já v běhu a možná ještě v plazení rourami.

Sakra nesení klády na pro bikery kultovní Kalvárii taky hezky protáhli a ztráta je zase větší. Na úpatí potkávám Máru, který bere kládu a běží nahoru. Za ním nikdo. Super, že by na bedně dvě místa pro Edgarpower?

Přibíhám k chůdám a co to nevidím. Jirka dělá angličáky. Já nikoliv. Do kontejneru s vodou skáčeme lovit současně. Km před cílem začíná závod znovu. Jóóó mám poklad - minci. Prchám.

Poslední překážka, relativně luxusní náskok, šmik a jsem dole. Z trestného okruhu sleduji, kterak Jirka vítězně protíná cílovou pásku.

V cíli mi po vzájemné gratulaci Jirka ukazuje podrážku. Z ní trčí malí kovoví červíčci, kteří to dnes možná rozhodli.

Mára sice z poslední překážky taky padá, ale za ním nikdo takže si v klidu vychutnává trestné kolo a dobíhá pro 3. místo.

Třesu se zimou jako snad ještě nikdy. Druhý flek, který bych před startem asi bral je teď zklamáním. To je ale hnedle po příjezdu na nedalekou chalupu a zjištění, že bojler je nahřátý a zásoby 35% nápoje Lysohor dostatečné, zažehnáno.

Závod, ostatně jako vždy, suprovně zorganizován. Všude jsem od dozorců překážek dostal včas jasné info, co dělat, jaký je trest a jako bonus i povzbuzení. Novinky na trati - bahnitá strouha Moravicí, prak, nové stoupání buší ale i ty podělané pneu na kolík a stěny před cílem - vše super. Hodinky naměřily 15,5 km, takže bych to tak nějak uvedl do propozic, a aby to ještě zůstala masovka, už bych to moc neprodlužoval. Běžecké a tedy neošiditelné tresty jsou taky dobrý nápad. Klidně takto nahradit všechny angličáky, no a aby svalouši nenadávali, dát je třeba sem tam i s nějakým břemenem.  Propustnost trati se z první vlny hodnotí těžko, ale pokud si dobře vzpomínám, tak loni, kdy jsem běžel i krátkou, to i z poslední vlny celkem šlo. Konkurenty z Emeriky bych sem poslal na školení. To by pak, ale museli snížit počet lidí ve vlně a celkovou kapacitu, což by mělo neblahý vliv na jejich hlavní cíl, pro který to dělají. Heroes je No.1!!!  

Video jak se to dá projet na poslední překážce :

 

 

VÝSLEDKY

Rozhovor pro Edgarpower.cz :

Minulý víkend se v Hradci nad Moravicí konal jeden z nejvyhlášenějších a nejtěžších překážkových běh u nás - HEROES RACE 2017. A my měli želízka v ohni. Tým edgarpower.cz byl skvěle namotivován, ještě lépe vyživen a jeho dva členové bojovali o celkové vítězství až do posledních metrů. Nakonec z toho bylo “jen” 2. a 3. místo v celkovém pořadí, což samozřejmě bereme všemi deseti.

Na dojmy ze závodu jsme se zeptali Aleše Veličky, druhého doběhnuvšího.

Ahoj Aleši! Byl tohle nejtěžší “obstacle race”, který jsi kdy běžel?

 

Ne, nebyl. Loňský Spartan ultra beast (50km/2000 převýšení/80 překážek) byl “o něco” těžší ;-)

 

Jakým sportům a aktivitám se vlastně věnuješ?

 

Na čas náročný triatlon jsem pověsil na hřebík, takže jen běh a trochu toho posilování.

 

Probíhala na HEROES RACE nějaká speciální předzávodní příprava (krom edgara)?

Rozklus s kolegou Márou a omrknutí několika překážek a Edgara do žil.

Počasí bylo nakonec na místě nic moc. Jak moc tohle hraje do not rychlejším běžcům? Dá se předpokládat, že konkurence bude více klouzat a cesta k výhře tak bude snažší?

Na tenhle typ závodů nechodí borci co by se klouzání, bahna apod. báli. Tady spíš hraje roli volba obuvi. Na Heroes bylo letos možná vhodné použít botky s hřeby. Jelikož je ale nemám tak byla volba jasná ;-)

Po celou dobu jsi bojoval o vítězství. Co se stalo nakonci? Proč jsi nevyhrál historicky první titul s překážkového závodu pro tým edgarpower.cz? :-)

 

Km před cílem, když už jsem byl téměř smířen s druhým místem nedal Jirka Vacík chůdy a musel dělat angličáky. Lovit mince do kontejneru naplněného vodou jsme pak šli zároveň, no a já měl více štěstí a vylovil ji dříve. 100 metrů před cílem na překážce, která je za sucha celkem v poho, mi to v dešti a po výlezu z jámy naplněné vodou uklouzlo, takže trestné kolo a náskok byl fuč.

 

Jaká byla nejzákeřnější překážka z celé trati? Byla to ta poslední? A kde jsi naopak doufal v nejhorší a nakonec to šlo jako po másle?

 

Když si vzpomenu na kýbl v lomu na Ultrabeastu nebo na pneumatiku na Mad-race tak na Heroes naštěstí nic likvidačního pro nižší váhové kategorie není. Jako po másle šly v tom mokru všechny, hlavně ta poslední ;-)  


Jak jste oslavili tohle skvělé umístění?

 

Na “tiskovku” do hospody bychom s Márou šli, i kdyby to dopadlo jinak. Každopádně tentokrát jsme byli šikovní a oba naprosto přesně víme, že hodinu po půlnoci jsme byli doma ;-)

Na co budeš trénovat teď?

 

Teď trochu odpočinek, závodů bylo v jarní části sezóny docela dost. Pak Steelrun, Urbanchallenge,  Spartan beast a pak asi ještě něco v Polsku. No a do toho samozřejmě běžecké závody.