Vikiho občasník - Jeseníky, H.Lipová, Heligón

Co s podzimními prázdninami? Stačilo vyslovit Ospalý Heligón a je rozhodnuto, že už po xté pojedeme na naše jednoznačně nejoblíbenější dovolenkové místo.  Mamka má ještě cca na půl roku fyzický handicap proto plánujeme jen lehké výlety. To vítají zejména Domča a Laura Juřínkovic, kteří s námi před časem absolvovali pár výletů v Roháčích.

 

Cestou do Jeseníků jako vždy stejná písnička zvaná Aquacentrum Bruntál. Dále krátká procházka Karlovou Studánkou, kde prý je nejčistší vzduch v republice. Večer uvítací přiťuknutí Hájkovou léčivou s majiteli penzionu manžely Korčiánovými  a malá párty s Juřínky a Hrušky.

První mini výlet je na kopeček  nedaleko žulové zvaný Lánský vrch, který je zajímavý tím, že je na něm obří stůl s židlemi.

 

Pokračujeme směr Javorník do Račího údolí. Na oběd opékáme buřty. Kafíčko a zákusek dáváme v nádherně zrekonstruovaném informačním centru s občerstvením a tanečním parketem zvaném Tančírna. Přes skalní útvary Čertovy kazatelny se dostáváme ke zřícenině hradu Rychleby, kde probíhá nelítostná bitva o ovládnutí hradeb.

 

 

 

Pod vlivem strejdy Toma, který i v tomto počasí chodí bos nebo jen v lehkých botkách bez ponožek si ráno po snídani dáváme otužovací  kůru v potůčku protékajícím zahradou. Je to mazec jak nohy vlivem ledové vody bolí, ale den ode dne se to lepší  až začínáme litovat, že nám potok neteče doma.

 

Čertovy kameny, v jejichž útrobách mi před pěti lety nenávratně zmizel dudlík nemůžeme vynechat, stejně jako rozhlednu Zlatý chlum. Cestou nuda není, protože probíhá velkolepá šišková bitva. Cestou zpět dáváme procházku lázněmi Jeseník s pouštěním draků.

 

 

Stezka odvahy je taktéž nedílnou součástí dovolenek. Tahle se zapíše do historie, protože poprvé jdeme bez rodičovského doprovodu.

 

Dobrý nápad je navštívit jeskyně na Pomezí. Díky zvídavým dotazům Hrušků dostává prohlídka jiný rozměr. Je velká legrace jak průvodce po dotazu mění strojový tón mluvy na normální lidský. To hlavní ale samozřejmě je pěkná „výzdoba“.

Naopak špatný nápad je navštívit atrakci zvanou Lesní bar. Je tam možná 100 lidí (mnozí typu auto-šustka-cigáro) takže ihned otáčíme zpět. Taťka, který t.č. pobíhá po Lví hoře je rád, že tento výlet nebyl z jeho hlavy.

Vrcholem pobytu je husa. Už předem jsme si ji na večeři objednávali, aniž bychom tušili, co nás vlastně čeká. Tohle nikdo z nás dusud nezažil. Je to tříhodinová lavina fantastického jídla, pití a slz smíchu. Paní Korčiánová má pod taktovkou servírovaní dobrot, pan Korčián to doplňuje slovem, zpěvem, hudbou, divadlem prostě kabaretem. Velmi těžko se to popisuje, to se musí zažít a nejlépe vícekrát, takže příští rok nashledanou  v milovaném Heligónu.

 

 

  FOTOGALERIE