Dnes poprvé na
závodech dostávám na mou obvyklou otázku „a kdo mě bude hlídat?“ odpověď „nikdo
Viktorku“. A nejen to. Navíc mám ještě z akce
pořídit fotky. Start, rodiče začínají kroužit po březích Olešné a já mačkat spoušť.
Snímků dělám nepočítaně, žel bohu na valné většině z nich, ač jsou pěkné,
nelze moc poznat, že jsou ze sportovní akce.
Běhající objekty se holt fotí špatně. Jednoho taťku se mi
nakonec daří ulovit, mamka je tak rychlá, že zůstává bez fotky.
Bazén na Sepetné má být relax po náročném dni, ale není tomu tak.
S mamkou zkoušíme kraulové nohy. Zjišťuji, že i přes její nesrovnatelně
větší záběrovou plochu se kupředu pohybuje téměř stejnou rychlostí jako
já. Ihned se měním v trenéra. Vysvětluji
ji co má plavat. Pak chodím po břehu , hecuju
ji a ona maká. Ještě pár tréninků a zvládne to.
