Jet do Jeseníků jen na víkend kvůli svatby by byla škoda, proto vyrážíme už ve čtvrtek. Po obědě na skřípovské chalupě jedeme k hradu Sovinec.
Zde nemám náladu na nějaké prohlídky, chci spát. V kočárku jsem převezen do 2 km vzdálené obce Jiříkov. Zde navštěvujeme Pradědovu galerii, na jejíž prohlídku nás na www stránkách láká majitel:
Jsem řezbář Jiří Halouzka a bydlím v Jiříkově u Rýmařova, okr. Bruntál, kde jsem vytvořil řezbářskou "Pradědovu galerii U Halouzků", která je evropským unikátem.
Galerie se rozkládá na rozloze osmi hektarů. Během prohlídky můžete shlédnout 450 vyřezaných plastik zvířat a hlavně mou chloubu - betlém v životní velikosti, který již čítá 236 soch a váží 20 tun. Nechybí zde ani slon či velbloud v životní velikosti. Betlém byl rovněž vystaven u příležitosti světového kongresu betlémářů v Hradci Králové, kde byl oceněn titulem Největší betlém na světě, vyřezaný v životní velikosti. Byl také oceněn Asociací betlémářů v Římě.
Mám 8 soch zapsaných v České knize rekordů.
Sochy jsou převážně v krytých prostorách, v zahradách jsou kromě soch také atrakce pro děti - houpačky, prolézačky, kolotoče. Je zde také farmový chov daňků, které můžete sledovat z pozorovatelny.
Průvodce po galerii Vám budou dělat mluvící sochy.
Dominantou celé galerie je socha vládce jesenických hor -Děda Praděda, která se tyčí do výše 10,4 m a váží okolo 15 tun. Po něm je také pojmenována má galerie.
Za třetí unikát v mé galerii považuji obří dřevěný obraz Děda Praděda a jeho říše, který původně stál v kamenné rozhledně na vrcholku Pradědu. Ta byla i s obrazem zničena. Obraz je vyřezán ze 24 lipových kmenů, měří 5,5 m x 2,2 m a naleznete ho v jedné ze zastřešených částí expozice.
Vše čím se mistr řezbář chlubí je pravda pravdoucí. Je to tu úžasné.
Nechápeme jak tohle všechno může jeden člověk za život stihnout. Já bych za sebe vyzdvihl 3ks nádherných kolotočů s vyřezávanými zvířaty.
Všem kdo kolem pojede návštěvu vřele doporučuji.
Poslední dnešní štací je bruntálský aquapark, no spíše aquaparčík. Voda je živel, ve kterém se cítím jako ryba. Celou hodinu intenzívně řádím na všech atrakcích a odchod je jako vždy nedobrovolný a s řevem.Ve večerních hodinách přejíždíme na Malou Morávku, kde máme objednaný apartmán v dřevěnici u Vlastíka.
Na pátek mi rodiče naslibovali vodopády a nelhali. Auto necháváme u Karlovy Studánky, kde začíná stezka kolem velmi divoké Bílé Opavy.
Jde s námi teta Zuzka a strejda Libor. Je to hodně akční výšlap; kameny, mostky, přelízání (podlézání) padlých stromů, sem tam schody či žebřík a do toho divoká Bílá Opava.
Kousek za vodopády na mě padá únava a „ulehám“. Budím se až na zahrádce restaurace na Ovčárně.
mapa
Zpět do Karlovky jedeme busem. Zde se dělíme na dvě skupiny. Jedna pod mým vedením jede směr aquapark Bruntál, druhá ve složení strejda Libor a taťka se převléká do rychla a běží trasu Karlova Studna – Kurzovní – Ovčárna – Jelení studánka – Alfrédka – Karlov. Večer před srubem opékáme různé uzeniny, pijeme mlíko, pivo a je nám fajn.
Já se se slovy „uanovka, uanovka“ vydávám na průzkum nedalekého lyžařského vleku. To, že mi rodiče říkají „Viktorku to není lanovka ale lyžařský vlek, jezdí jen v zimě, když je sníh“ ani to, že se musím prodírat travou vyšší, než já mě od průzkumné akce neodrazuje.
Když jsem u cíle, taťka mi znovu opakuje to s tou zimou, lyžemi atd. tedy důvody proč to dnes asi nepojede. Má odpověď? „Počkáme, pojedem“.
Den D je tady. Tedy né pro mě, nýbrž pro strejdu Řepu a tetu Helenku. Opouštíme Morávku a podobně jako ti co z nich obyčejně děláme legraci jedeme autem až na Ovčárnu a dále k hotelu Kurzovní. Tady je předsvatební shon. Různí lidé tu pobíhají, něco nosí, převlékají se, zdobí auta apod. Jen dva lidé jsou v klidu. Jedním jsem já. Jdu si (i když až po hlasité urgenci) zdřímnout. Druhým je strejda Libor, který nazouvá tenisky, mačká stopky a cvalem mizí za Petrovými kameny. Ve 12:15 je odjezd svatební kolony na zámek Bruntál, ve 12:30 se musí vyjet z Ovčárny, protože pak zavřou závoru a pouštějí až za hodinu. Je za pět dvanáct. Já stále spokojeně spím. Strejda nikde. Mobil si nevzal. Jeho bratr chce volat horskou službu, když v tom Libor vbíhá do cílové rovinky. Dle mapy měl naplánováných nějakých 15km, což nakonec taky sedělo. No ale nepočítal s tím, že přitom klesne do nějakých 850m n.m. až k dolní nádrži přečerpávací elekrárny Dlouhé stráně odkud pak bude muset vražedným hangem nastoupat více než 550m na třech km (mapa – běžecký zážitek doporučuje 9 z 10 členů X-AIR) . Pro nás oba teď nastávají hektické minuty. Jsem „násilně“ probuzen, strejda si dává dobrovolně sprchu, oba se rychle dáváme do gala a ve 12:15 sedíme v autě.
Chvilku před obřadem v Bruntále zjišťuje taťka, že nechal na recepci hotelu občanku a strejda Řepa – ženich si shání nového svědka. U strejdy Libora není úspěšný, protože ten si v tom spěchu zapomněl doklady všechny. Náhradní variantou je tedy strejda Luďa. Taťkovi je naštěstí uznán řidičák ale prý „jako hrob, je to jen mezi námi“ říká slečna co to má na starosti. Obřad, hudba začíná hrát. Já nahlas komentuji „hudba hraje“. Po chvilce hudba ztichne a já na to „hudba konec“. Pak si všímám, že taťka tu nesedí s námi, ale stojí vepředu. Po zvolání „tatínek ,tatínek“ jsem vyveden ze sálu. Při focení zúčastněných dětí v přilehlém zámeckém parku vůbec nespolupracuji, naopak řvu „halí, belí“ a maminka mě ukládá do kočárku. Jóó neměli mě předtím násilně vzbudit.
„Rozbitý“, nedospaný a tím pádem protivný jsem i v dalším průběhu akce. Navíc mi ještě k tomu všemu raší poslední stoličky. Naši si na střídačku dávají svatební oběd, já k obrovské tabuli nechci vůbec. Na tanečním parketu pařím jen chvilinku ze začátku diskotéky. Světlé okamžiky dnešního dne nastávají, když s taťkou blbneme venku na hřišti pod majestátným Pradědem. Hrajeme fotbal, basket nebo jen tak ležíme a čučíme na nebe a okolní kopce. Na základě mého (nejen) dnešního chování rodiče prohlašují, že jsem povahou „OUTDOOROVÝ INTROVERT“. Nevím, jestli to dobře nebo špatně, každopádně je to prý lepší než být „Indoorový extrovert“.
V neděli si jdou nejprve taťka se strejdou Liborem ještě jednou proběhnout včerejší předsvatební patnáctku a pak společně vyrážíme k Pradědu. Na tomto kopci už jsem byl několikrát, rodiče x-krát, ale nikdy jsme ještě nebyli na vyhlídce z tubusu televizního vysílače.
Dnes sjednáváme nápravu. Škoda, že se nahoru jede výtahem. Nejradši na rozhlednách mám totiž překonávání schodů. V plánu dále máme Švýcárnu. Od Skřítku se sem však žene černá deka, proto se radši vracíme ke Kurzovní. Jakmile autem opouštíme Ovčárnu začíná průtrž a ta trvá až do Bruntálu, kde máme přestávku. Proč? No přece aquapark.
