čtvrtek 23. června 2011

Vikiho občasník - rozlítaný víkend

Uplynulý víkend byl hodně uspěchaný, ale stálo to za to.

V pátek hned jak přijíždí taťka s práce sedáme na kolo a jedeme k tetě kadeřnici, která mi rapidně zkracuje kštici. Na hlavě se mi totiž udělaly nějaké boláky, které je nutné mazat, což šlo přes mé kadeře špatně. Pak chvilku blbnu na hřišti a klouzačce a rychle na kole k babi zabalit do igelitu vše co se dá, protože ji čeká výměna oken. Od babi zase na kole na konec Hlavní třídy, kde se dnes koná akce „Balóny nad Ostravou“. Devět horkovzdušných balónů se nafukuje a téměř současně vzlétá. Parádní podívaná.

a kop do balonu


V sobotu vypouštíme taťku na kole napřed a s mamkou jedeme do Beskyd na Staré Hamry. Tady se koná orientační běh.

příprava před startem
Po předchozí zkušenosti, kdy jsme pustili do závodu maminku samotnou a té se podařilo z osmi kontrol najít jen jednu, se dnes rozhodujeme, že půjdeme jako rodinný team – víc hlav méně bloudění. Na startu dostáváme mapu, buzolu, čip a pár rad od zkušeného strejdy Otakara. Teď už víme, že tmavě zelená je těžce prostupný les, bílá lehce prostupný, žlutá tráva, hnědožlutá pole atd. Máme najít osm kontrol – lampiónků. Je to docela akční procházka.


Sem tam se musíme prodírat hustým porostem, jsou tu prudké srázy, nějaké to překonávání potoků. Lampióny se nám daří nacházet. Po lese pobíhají lidé různých tvarů a věkových skupin. Občas to vypadá jako totální chaos, ale není tomu tak. Je to způsobeno tím, že jednotlivé věkové kategorie mají různé pořadí a počet kontrol.


Nevěřil bych jak je u nás tento sport populární. K dnešnímu závodu nastoupilo několik stovek nadšenců. Ještě nám zbývá povinný brod pod mostem, posledních pár set značených metrů a jsme v cíli.

a je to

Zde odevzdáváme čip, načež nám hned vyjíždějí „účet“ jako z pokladny v obchodě, kde je zaznamenáno v jakých časech jsme procházeli jednotlivé kontroly, celkový čas a průběžné pořadí. Skvěle jsme si zazávodili. Příště jdeme zase.

výsledky


Den ale ještě není u konce. Přes tetu Evíka máme domluvenu návštěvu ostravského záchranného sboru a seznámení s Kryštofem. Tak se jmenuje žlutý vrtulník, který je možno velmi často spatřit nad Ostravou.

Kryštof
Po tom co nám strejda řekl strejda Honza o Kryštofovi vše, ještě jdeme kouknout na sanitku. V tom se strejdovi cosi ozve ve vysílačce a my můžeme z bezprostřední blízkosti sledovat odlet vrtulníku do akce.
Poslední dnešní štací je závod na inline bruslích na porubské Hlavní třídě. Néé tohoto podniku se neúčastníme, pouze kluky a holky povzbuzujeme.



Je neuvěřitelné, že ti nejlepší dokázali jet dnešní více než 30km dlouhý závod průměrnou rychlostí přes 39 km/h.

Neděle je ve znamení běžeckých závodů v kravařském zámeckém parku. Letos už jsem jich měl mít v nohách několik, ale zdravotní peripetie způsobily, že mám premiéru až dnes. Ze Skřípova přijeli na kolech babi s dědou, takže mám kolem sebe čtyřčlenný podpůrný team. Osobního „koučingu“ se nejprve ujímá taťka, ale nedaří se mu. Na start bych i šel, ale svým „hyjo, hyjo“ dávám jasně najevo, že jen na taťkově hřbetě. Jóó tati jak sis mě to naučil … Trenér taťka je ze své funkce odvolán a schovává se, abych ho neviděl a nenapadaly mě myšlenky jak se běhu vyhnout. Trenérem se stává mamka. Nejdříve mi pár minut z mostku ukazuje protékající potůček, pak mi ukazuje startovní čáru a říká „palečky za čáru“, podobně jak to děláme na bazéně při skocích do vody.



Pořadatel říká dvě minuty do startu a můj trenér má problém mě udržet, abych nevyběhl dříve. Start! Běžím jako o život. Jsou tu borci od 0 do 6 let, takže je jasné, že ti větší mi hned mizí z dohledu. Těm mladším, ale zase dávám pěkně na frak já. V druhé půlce se mi trochu zaplantávají nohy a je z toho pád. Vstávám a drtím dál. Další problém je v cílové rovince, kde jsou davy tleskajících diváků. Zastavuji a tleskám taky. Nakonec se mému podpůrnému teamu daří mě přesvědčit a probíhám cílem. Na start dospěláckého závodu se staví rodiče a dalších více než 100 lidí, aby si dali 4 kola po zámecké parku. S babi a dědou jsem u trati a fandíme.

Po závodě a spánku se přesunujeme na chalupu. Večer trávím s babi a dědou, protože rodiče jdou za kulturou. Na nádvoří zámku v Hradci n. M. se dnes koná Vivaldianno. Je to hudební počin, kde své síly spojili houslový virtuóz J. Svěcený a hudebník M.Dvořák (klávesy - skupina Lucie) a promíchaly zvuky klasických, etnických a elektronických nástrojů. Soudě dle nadšených rodičů se jim ten koktejl zřejmě povedl. Taťka prý měl z té hudby husí kůži i na hlavě. A taky prý z toho uchcával. Vzhledem k tomu, že si nejsem vědom, že by si ode mě půjčoval plenu jsem dospěl k názoru, že se to asi jen tak říká, když je něco fakt dobré.