Já s taťkou vybíhám po trase závodu napřed s vidinou být v cíli zhruba jako mamka. Knížecí cesta ještě není moc ušlapaná, sníh se boří a máme co dělat, abychom se vůbec sunuli kupředu. Už v autě jsem dal oběd, takže po prvním km upadám do poobědního hlubokého spánku. Ten nedokáží přerušit ani občasní hulákající fanoušci běžců, ani hodně nahlas nadávající strejda Libor, kterému moc nevoní bořící se sníh. Probouzím se 500m před Pustevnami zrovna v momentě, kdy kolem nás probíhá mamka. Na Pustevnách je sice dost zima, ale jinak azuro a bezvětří.
Nejvíce se mi však líbí lanovka, od které nemůžu odtrhnout oči. Z toho důvodu jedu dolů lanovkou s mamkou, zatímco taťka s vozíkem sjíždí po Knížecí.
A teď už konečně bude pohoda říkám si, ale není tomu tak, protože Mikuláš nepočká. Rychle vše balíme a jedeme směr Hýlov, hospůdka u Rašků. Tady se potkávám s Honzíkem, domorodkyní Evelínkou a dalšími vesměs staršími dětmi. Jakmile do hospody vstupují Mikuláš, čert a anděl a spouštím řev jako hrom. Evelínka s Honzíkem netrhají partu a řvou taky. Po chvíli se zklidňujeme a Mikuláš naděluje. Letos máme ještě my nesouvisle mluvící nadílku bez práce, na příští rok už se asi budeme muset našprtat nějakou básničku. Po Mikulášské nás zve Evelínka k sobě, což nemůžeme odmítnout. Uf, to zas byl náročný den.
