Minulý týden jsme museli hory vynechat kvůli mé indispozici. Abstinenční příznaky se ale nedostavily, neboť mám na ně účinný lék. Tím je kniha fotografií Dolomity 2007 zachycující pobyt rodičů a strejdů v tomto úžasném horstvu. Poslední cca 3 týdny se min. 2x denně věším na polici s touto knihou a opakovaně říkám „holy, holy, holy“ což je signál pro rodiče, že si mají se mnou knihu prohlížet.
V sobotu necháváme auto v Ráztoce na „našem“ plácku mimo dosah výběrčích parkovného a jdeme směr Radhošť. Volíme tradičně zelenou značku, kde je klid a turistu tu potkáte jen zřídka. To se nedá říct o další části našeho výletu, hřebenové promenádě z Pusteven na Radhošť.
Dávám pár koleček po podstavci sochy Radegasta. Před zlatým hřebem dne si orážím ve Valašské hospodě na Pustevnách. Tím hřebem je jízda lanovkou zpět do Ráztoky. Z úst otce zaslechnu, že si toho prý mám vážit, protože je to poprvé a taky naposled v životě co lanovkou pojedu. Chvíli po usednutí jsem nejprve němý úžasem, po procitnutí dávám své emoce v pravidelných intervalech hlasitě najevo, což rodiče pojmenovávají jako orgasmy (nebo tak nějak) a mému počínání se smějí. Emocionální výkřiky prokládám slovy holy (hory) a tlom (strom) a tak to trvá celou cestu. Opravdu skvělý zážitek z jízdy. Budu to muset doporučit kámošům.
Ve slunečné neděli odbíhá taťka z Ostravice v rámci LC na Lysou, já s mamkou se mezitím pohybuji v okolí peřejí Ostravice. Taťka sbíhá za námi a společně jdeme výlet s cílem v dřevjance U Zbuja.
