Dnes v Kravařích mám první příležitost si něco delšího zkusit. Přihlašuji se na závod 200m, kategorie 0-6 let. Počasí je pro běh ideální, 13°C, bezvětří, zamračeno. Co ale bohužel ideální není, je hodina startu. Devátá je čas mého dopoledního spánku. Mamka mě na startu dává do kočárku čekajíc, zda mi klesnou víčka a zvolíme variantu jízda, či je udržím a zvolíme variantu běh. Upřímně řečeno „spal bych až bych brečel“ ale všude kolem je takový šrumec a kravál, že to nejde. Taťka odváží kočár pryč a jsem na startu. Je nás tu tak 20 až 25. Start! Za mamčiným krkem mi závod pěkně ubíhá. Ale co to? 20 m před cílem mě mamka dává na zem, chytá za ruku a musím pokračovat po svých. Bouřlivé fandění diváků v cílové rovince mě žene kupředu. Protínáme cílovou pásku a nejsme poslední. Za mnou dobíhá ještě několik nesených borců, kterým zřejmě čas startu také narušil spací režim. Po závodě jsem uložen do kočáru. Při procházce po golfovém hřišti zámeckého parku si konečně můžu dáchnout.
Jako správný sportovec jsem si vědom, že po závodě je důležité zregenerovat. Kravařský aquapark je k tomuto účelu jako dělaný. V brouzdališti jdu s taťkou párkrát pod vodu, kde na sebe čučíme. Někteří rodiče sedící na břehu se na naše kousky dívají s mírnými rozpaky netušíc, že potápění pravidelně s mamkou trénuji na plaveckém kurzu. Nejvíce se mi ale líbí divoká řeka – kruhový bazén, kde je silný proud vody, který nás unáší. Abych řekl pravdu, tak regenerační část dnešního dopoledne mě unavila mnohem více, než ta závodní, takže cestu domu celou spím. Z auta jsem přenesen do postýlky, kde ve spaní pokračuji.
