Je 7.2. a mám právě 9 měsíců. Rodiče už jsou smíření s tím, že jediné pohyby co předvedu budou ty kopulační, které jsou prý mimochodem taky důležité. Já to tak ale nechci nechat. Mamka odchází na lekci spinu, zatímco já dávám taťkovi pokyn k uložení do postýlky. Zde nabírám dostatek sil. Jak je mamka zpět jsem dán na koberec a říkám si „pojď chlape“. Zabírám pořádně rukama a jsem o kousek vřed. A ještě jednou a zase kousek. Rodiče si ničeho nevšímají, tak zabírám znovu a jsem na parketách. Tam už to jde lehce a „řítím“ se vpřed. Toho už si všímají a mají velkou radost, což mi dodává další energii. Na prahu oddělujícím obývák od předsíně se cítím jako Vi-king. Od té doby šmejdím po celém pokoji, což přivádí otce na myšlenku ušít mi obleček z prachových hader za účelem provádění úklidu.
neděle 7. února 2010
Vikiho občasník - skončil měsíc převratných změn
Mamka má vše kolem mimin nastudováno a na základě toho taťku upozorňovala, že 9 měsíc mého života bude pestrý, protože nastane mnoho změn. Čím se měsíc blížil ke konci, tím přibývalo taťkových ironických poznámek na mamčiny prognózy. Něco se přece jenom událo. Nějaké nové zuby v puse (celkem už 6ks), ale nebylo to, co naši očekávali. Čekali, že předvedu nějakou formu pohybu. Kamarádi v kurzu už vesměs něco předvádějí já jsem měl zatím v repertoáru pouze otáčení ze zad na břicho, na břichu dokola a stání na čtyřech s pružením připomínajícím kopulační pohyby, či jak to naši nazvali.
Je 7.2. a mám právě 9 měsíců. Rodiče už jsou smíření s tím, že jediné pohyby co předvedu budou ty kopulační, které jsou prý mimochodem taky důležité. Já to tak ale nechci nechat. Mamka odchází na lekci spinu, zatímco já dávám taťkovi pokyn k uložení do postýlky. Zde nabírám dostatek sil. Jak je mamka zpět jsem dán na koberec a říkám si „pojď chlape“. Zabírám pořádně rukama a jsem o kousek vřed. A ještě jednou a zase kousek. Rodiče si ničeho nevšímají, tak zabírám znovu a jsem na parketách. Tam už to jde lehce a „řítím“ se vpřed. Toho už si všímají a mají velkou radost, což mi dodává další energii. Na prahu oddělujícím obývák od předsíně se cítím jako Vi-king. Od té doby šmejdím po celém pokoji, což přivádí otce na myšlenku ušít mi obleček z prachových hader za účelem provádění úklidu.
Je 7.2. a mám právě 9 měsíců. Rodiče už jsou smíření s tím, že jediné pohyby co předvedu budou ty kopulační, které jsou prý mimochodem taky důležité. Já to tak ale nechci nechat. Mamka odchází na lekci spinu, zatímco já dávám taťkovi pokyn k uložení do postýlky. Zde nabírám dostatek sil. Jak je mamka zpět jsem dán na koberec a říkám si „pojď chlape“. Zabírám pořádně rukama a jsem o kousek vřed. A ještě jednou a zase kousek. Rodiče si ničeho nevšímají, tak zabírám znovu a jsem na parketách. Tam už to jde lehce a „řítím“ se vpřed. Toho už si všímají a mají velkou radost, což mi dodává další energii. Na prahu oddělujícím obývák od předsíně se cítím jako Vi-king. Od té doby šmejdím po celém pokoji, což přivádí otce na myšlenku ušít mi obleček z prachových hader za účelem provádění úklidu.
