Nastává okamžik, na který mě mamka dlouho připravovala. Příprava spočívala v tom, že vždy před nějakým koupáním či sprchováním mamka nabrala do kelímku vodu, řekla signál „delfínku ááá šup“ a na to šup mi tu vodu vylila na hlavu. Ze začátku jsem se sice párkrát napil a zakašlal, pak už jakmile jsem uslyšel signál, nádechnul jsem se, zavřel oči a bylo to v poho. Dnes jsem s mamkou po dvoutýdenní přestávce zaviněnou nemocí opět na lekci v porubském bazéně. Po nějakých těch úvodních cvicích děláme nejprve dvakrát náš signálek s kelímkem. Při třetím signálu mě mamka zároveň ponořuje pod vodu. Zvládám to bez problémů stejně jako umělohmotná kamáradka v rukou paní instruktorky a další dvě živé kamarádky. Pak děláme ještě několik cviků a spouštím sirénu ... prostě už toho mám dost. Můj řev přerušuje až v šatně lahev mlíka, po vypití je ale oblékání, takže řvu dál. Až venku na čerstvém vzduchu upadám do sladkých mdlob.
úterý 1. prosince 2009
Vikiho občasník - pod vodou
Nastává okamžik, na který mě mamka dlouho připravovala. Příprava spočívala v tom, že vždy před nějakým koupáním či sprchováním mamka nabrala do kelímku vodu, řekla signál „delfínku ááá šup“ a na to šup mi tu vodu vylila na hlavu. Ze začátku jsem se sice párkrát napil a zakašlal, pak už jakmile jsem uslyšel signál, nádechnul jsem se, zavřel oči a bylo to v poho. Dnes jsem s mamkou po dvoutýdenní přestávce zaviněnou nemocí opět na lekci v porubském bazéně. Po nějakých těch úvodních cvicích děláme nejprve dvakrát náš signálek s kelímkem. Při třetím signálu mě mamka zároveň ponořuje pod vodu. Zvládám to bez problémů stejně jako umělohmotná kamáradka v rukou paní instruktorky a další dvě živé kamarádky. Pak děláme ještě několik cviků a spouštím sirénu ... prostě už toho mám dost. Můj řev přerušuje až v šatně lahev mlíka, po vypití je ale oblékání, takže řvu dál. Až venku na čerstvém vzduchu upadám do sladkých mdlob.
