Dnes se více než 250 běžců schází v Ráztoce u dolní stanice lanovky, aby po Knížecí cestě zdolali cca 6km kopec na Pustevny. Za naší family závodí opět mamka. Je to pro ni významná akce z toho důvodu, že to byl před 7 lety (po tom co poznala taťku) její první běžecký závod. Je mlha, že by se dala krájet a mží. Já startuji s taťkou, tetou Zuzkou a strejdou Liborem o něco dříve než běžci, abychom mohli fandit v cílové rovince. Ze začátku jsem nesen, po 2km začínají taťku z mých 9kg živé váhy bolet ruce, tak jsem vezen. Kočár tlačí strejda Libor, který si tak alespoň trochu zamaká, když kvůli bolavé patě nemůže běhat. V 1/3 kopce spouštím řev. Vzhledem k tomu, že je po 12hod a kolem 12,30 bych měl obědvat stanovuje taťka jednoznačnou diagnózu – má hlad. Vytahuje vařič a ohřívá mi oběd, zatímco teta Zuzka se mě snaží zklidnit. Ohřáté jídlo vyplivuji, taťka stanovuje druhou diagnózu - asi chce mlíko a připravuje trochu mlíka. Při pití mlíka si taťka všímá, že se mi zavírají oči a na světě je nová a konečně správná diagnóza – chce spát. Probouzím se až 1km pod Pustevnama zrovna, když nás míjejí první závodníci. Jsme v cílové rovince, taťka si mě vytahuje z kočáru a čekáme na mamku. Už se vynořuje z mlhy a my s ní běžíme závěrečné metry. Chvíli potom dochází na první dnešní diagnózu – mám hlad. Řvu, mamka mě zima nezima přebaluje, a taťka znovu ohřívá oběd. Dolů jdeme jako spořádaná rodinka pohromadě.
sobota 5. prosince 2009
Vikiho občasník - běh na Pustevny
Dnes se více než 250 běžců schází v Ráztoce u dolní stanice lanovky, aby po Knížecí cestě zdolali cca 6km kopec na Pustevny. Za naší family závodí opět mamka. Je to pro ni významná akce z toho důvodu, že to byl před 7 lety (po tom co poznala taťku) její první běžecký závod. Je mlha, že by se dala krájet a mží. Já startuji s taťkou, tetou Zuzkou a strejdou Liborem o něco dříve než běžci, abychom mohli fandit v cílové rovince. Ze začátku jsem nesen, po 2km začínají taťku z mých 9kg živé váhy bolet ruce, tak jsem vezen. Kočár tlačí strejda Libor, který si tak alespoň trochu zamaká, když kvůli bolavé patě nemůže běhat. V 1/3 kopce spouštím řev. Vzhledem k tomu, že je po 12hod a kolem 12,30 bych měl obědvat stanovuje taťka jednoznačnou diagnózu – má hlad. Vytahuje vařič a ohřívá mi oběd, zatímco teta Zuzka se mě snaží zklidnit. Ohřáté jídlo vyplivuji, taťka stanovuje druhou diagnózu - asi chce mlíko a připravuje trochu mlíka. Při pití mlíka si taťka všímá, že se mi zavírají oči a na světě je nová a konečně správná diagnóza – chce spát. Probouzím se až 1km pod Pustevnama zrovna, když nás míjejí první závodníci. Jsme v cílové rovince, taťka si mě vytahuje z kočáru a čekáme na mamku. Už se vynořuje z mlhy a my s ní běžíme závěrečné metry. Chvíli potom dochází na první dnešní diagnózu – mám hlad. Řvu, mamka mě zima nezima přebaluje, a taťka znovu ohřívá oběd. Dolů jdeme jako spořádaná rodinka pohromadě.
