Dovolená na jihu Čech

 Ašel: loni jsme ochutnali sever Čech letos míříme na jih. Ubytko máme v retro chatce vyvolávající vzpomínky na pionýrské tábory. Ze švajcu na pár nocí přijíždí Vladan se Zakem. V bechyňském resortu Cihelna se nám líbí ... příjemní majitelé, bazén, chutné jídlo, vinikající pivo Bakalář a velmi málo dalších ubytovaných. Ranní výběhy po krásné Bechyni s následným plavčem v bazénu jsou top.

 

 První den navštěvujeme nedaléký Tábor. Asi bychom měli jít do husitského muzea, ale jednohlasně nad ním vítězí muzeum marcipánu a čokolády. S břichem plným sladkého se přesunujeme do strašidelného podzemí a pak naopak po 200 schodech do výšin na ochoz kostela na náměstí. Po obědě přesun k Lužnici na krátkou, pěknou a lehkou ferratu Tábor.

 

 

Další den se do Tábora opět vracíme. Bylo by škoda nesplout Lužnici, když už jsme tady. Po dotazu na půjčovnu jestli Lužnice sjízdná (na webu nedostatek vody - nesjízdná) jsme ujištěni, že to půjde a může být jen sem tam nějaká mělčina pod jezem. Hned v úvodu na prvních dvou jezích zjišťujeme, že to bude vyživné. Naše loď se zapichuje pod jez a ve chvilce ji máme plnou vody, takže min. deset minut pomocí kroksů vyléváme. Viki na kajaku je celkem v poho. Největší neštěstí potkává švýcarsko-thajskou posádku. Thajec z ostrova Malta neznalý vodáctví se v lodi postaví zrovna v okamžiku kdy má Vlada oteřený sud s věcma a cvak. Všechno durch ...hadry, doklady, sváča, mobil. Vladan nasraný jako hrom ...a 15 kiláku před námi. Jezů je celkem 9. Jednou přenášíme, ale to celkem dřina tak už to pak hrneme šutry, nešutry a dochází ke komickým situacím. Po nějakých šesti hodinách jsme v cíli. Našim zahraničním hostům jsme připravili nezapomenutelný zážitek. 

  

V den odjezdu Vladiho a Zaka chystáme další pěkný zážitek. Bechyňská ferrata není nijak exponovaná ani technicky náročná, přesto má vysokou obtížnost D/E. Jdeme zkusit je-li to pravda. Holky relaxují na břehu Lužnice, chlapi jdou do akce. Po kolmém slezení z vyhlídky k řece to začíná. Je vedena kousek nad hladinou a po chvilce chápu čím je náročná. Člověk je furt vykloněný od skály, vše na rukách a ty po chvíli začínají pěkně bolet. Tím, že případný pád do Lužnice není nebezpečný si necvakám karabiny a šetřím tak síly. Úspěšně se dostáváme na lavičku s "vrcholovou" knihou. Dávám si navíc bonus v převislém žebříku ke zvonečku, to je ale mazec a doporučuji jen tomu kdo alespoň trochu shybuje apod. Kdo došel až nakonec nemá vyhráno, protože je nutno se stejnou cestou vrátit zpět. Vladan a Zak tuto těžkost řeší tak, že oslovují náhodného padelboardistu, který je převáží na protější břeh. Viki ač už má na rukou otlaky je odhodlán to dát. S bolestnou grimasou to nakonec dává, ale dlaně má krvavé a hodně to bolí i v následujích dnech.  

 

 

 

 

  Kluci odjíždí do Ovy a my do Protivína na krokodýlí ZOO. Mají jich tam spousty, akorát mi přijde, že nejsou moc šťastní, i když nás ošetřovatelka ujišťuje, že mají vše co pořebují.

Po zakoupení pracovních rukavic a ujištění, že by to mohlo jít, se nechává na bechyňskou ferratu zlákat Markét. Level trochu zvyšuje podvečerení slunce, které to neúprosně pere do šutru. Mám šikovnou a silnou ženu. Dává to. Nechává tam hodně sil, ale horší je, že i přes rukavice se jí dělají podobné krvavé puchýře jako Vikimu. 

Poslední den pobytu jedeme přírodního zážitkového parku Zeměráj. Vali nadšená, Viki nuda. V autě pouštíme podcast Orličtí vrazi a jdeme zkontrolovat Žďákovský most. Nemůžeme vynechat krásný hrad Zvíkov. 

Další den cestou domů ještě zámek Červená Lhota.  

FOTOGALERIE

novinky konValinky - Žárový vrch

 

Loni se mi akce Žárový vrch moc líbila, tak jen lehce naléhám ( bez použití silnějších zbraní ) a jedeme i letos.

Sestava se změnila. Místo Vikiho mamka, místo Johi Regi. Po žvanci v Malé Morávce se přes zácpu u Bílé Opavy přesunujeme o kousíček dál, kde vládne klid. Rolandův kámen je hrouda skály s vyhlídkou uprostřed lesa. Jelikož je Rolandův šutr opatřen borháky a slaňáky vypravujeme se k němu se špagátem a sedáky.

Po lezení přesun do sedla a odsud na Žárový vrch. Výhledy, borůvky, houby a hlavně božský klid. 

V sobotu cestou na chalupu do Skřípova samozřejmě aqua "Brutal". 

 

 

 

 

 

     

novinky konValinky - Tábor Tři brody

 Na tábor se těším, ale zároveň mám trochu obavy, protože 14 dní sama jsem ještě nikdy nebyla. No úplně sama nebudu, jede se mnou kamarádka Johi a vedoucí na táboře bude dělat brácha a Peťan.

  

Po cestě vlakem nás na brněnském hlaváku nabírá taťka a pokračujeme do území nikoho na Znojemsku. Proč se tábor jsmenuje Tři brody zjišťujeme záhy ... třikrát se přebrodíme a jsme na místě.

 

Obavy, že budu tesknit se brzy rozplývají, a když si nás po čtrnácti dnech přijíždí taťka vyzvednout svou zablácenou holku nechápe, že bychom klidně ještě týden zůstaly.

Je nutno říci, že počasí nám připravovalo samá překvapení. Po velkém dešti hned druhý den byla odnesena hráz vybudovaná na potoce a v kuchyni a jídelně bylo nad kotníky vody, takže musela být komplet evakuována a znovu postavena na vedlejší louce. Chvíli to i vypadalo, že tábor bude předčasně ukončen, ale boj s počasím jsme nakonec vyhráli. Nebylo snad dne, kdy by nesprchlo. Evakuční tělocvična v několika km vzdálené obci byla v pohotovosti. Louka před stany se změnila v baheniště ...  Woodstock. Nejoblíbenější obuví se staly gumáky.

 I přes těžké podmínky a obtížné zásobování se chlapům podařilo zajistit skvělý program a na nudu nebyl čas. Bojovky, zápas proti sousednímu táboru, střelba se vzduchovky, návštěva místního JZD ( telátka, selátka), výlet do Jemnice a na Bítov, koncert folkové kapely, workshop zdravovědy s holkama ze zdrávky, táboráky se zpěvem, diskotéka atd. 

Jsem moc ráda, že jsem se mohla zúčastnit a pokud to půjde i příští rok nebudu váhat.

 

    

 

 

Na Lysou na kole

 Že jsou děti na táboře je třeba využít. Z práce rovnou na Lysou a druhý den domů.

 

Vikiho občasník - stavění tábora

 

Abychom mohli na tábor musíme si ho nejdříve postavit. Ostravskému komandu je svěřen velmi důležitý úkol vč. projektu, výpočtu objemu atd.

 

 

 

 

 

 

 

novinky konValinky - Chorvatsko, Cres, Beli

 Cestou z Julek ještě poslední noc pod stanem, ale už v Chorvatsku u moře v kempu Medvedja a hurá na trajekt na ostrov Cres.

Ubytko máme v malebné vesničce Beli tyčící se v odhlehlé části ostrova. K domu se nedá dojet, ale na to je majitel Antonio připraven a čeká na nás s motorovým kolečkem, kterého nakládáme bagáž a proplétáme se úzounkými uličkami. Ubytování luxus, s pětihvězdičkovým kempem nesrovnatelné ;-) V Beli žije ani né padesát stálých obyvatel a možností ubytovat se je jen několik. Voda z koukoutku v domě je pouze na mytí, pro pitnou musíme asi 30 metrů do kohoutku na náměstí. Pitnou vodu vozí denně cisterna ( je to asi ta co jsme cestou potkali a taťka říkal, že veze mlíko od koz , které se tu všude pasou) na kopec nad vesnicí a je potrubím dopravena na náměstí. 

K moři to máme cca 800 metrů pěkným sešupem. Pláž je malá čistá, voda průzračná, minikrámek a hospůdka hned u ní. Sem tam tu na hoďku připluje výletní loďka s pár desítkami turistů, což se dá vydržet. Máme padelboardy, na kterých podnikáme plavby na okolní opuštěné plážičky. 

Během pobytu navštěvujeme historické městečko Cres. Šplháme na druhý nej vrchol Sis 639 m n.m. ( nejvyšší Gorice 648 m n.m. je mimo značku a nejde z nej nic vidět, tak ho dobývá jen taťka v rámci ranního výběhu). Procházíme si křížovou cestu s krásnými výhledy na Beli. Navštěvujeme záchranou stanici Supa Bělohlavého, která sídlí v Beli. Ostrov Cres je supí rezervací. 

Během pobytu se setkávám se spolužačkou Regi, která nedaleko dovolenkuje. Podnikáme společnou plavbu na padelboardech a kajaku až na celkem vzdálené pláže, a jednu noc u nás Regi nocuje.

Je to tak úžasná dovolená, že odjezd domů oplakávám.

FOTOGALERIE