Cestou z Julek ještě poslední noc pod stanem, ale už v Chorvatsku u moře v kempu Medvedja a hurá na trajekt na ostrov Cres.
Ubytko máme v malebné vesničce Beli tyčící se v odhlehlé části ostrova. K domu se nedá dojet, ale na to je majitel Antonio připraven a čeká na nás s motorovým kolečkem, kterého nakládáme bagáž a proplétáme se úzounkými uličkami. Ubytování luxus, s pětihvězdičkovým kempem nesrovnatelné ;-) V Beli žije ani né padesát stálých obyvatel a možností ubytovat se je jen několik. Voda z koukoutku v domě je pouze na mytí, pro pitnou musíme asi 30 metrů do kohoutku na náměstí. Pitnou vodu vozí denně cisterna ( je to asi ta co jsme cestou potkali a taťka říkal, že veze mlíko od koz , které se tu všude pasou) na kopec nad vesnicí a je potrubím dopravena na náměstí.
K moři to máme cca 800 metrů pěkným sešupem. Pláž je malá čistá, voda průzračná, minikrámek a hospůdka hned u ní. Sem tam tu na hoďku připluje výletní loďka s pár desítkami turistů, což se dá vydržet. Máme padelboardy, na kterých podnikáme plavby na okolní opuštěné plážičky.
Během pobytu navštěvujeme historické městečko Cres. Šplháme na druhý nej vrchol Sis 639 m n.m. ( nejvyšší Gorice 648 m n.m. je mimo značku a nejde z nej nic vidět, tak ho dobývá jen taťka v rámci ranního výběhu). Procházíme si křížovou cestu s krásnými výhledy na Beli. Navštěvujeme záchranou stanici Supa Bělohlavého, která sídlí v Beli. Ostrov Cres je supí rezervací.
Během pobytu se setkávám se spolužačkou Regi, která nedaleko dovolenkuje. Podnikáme společnou plavbu na padelboardech a kajaku až na celkem vzdálené pláže, a jednu noc u nás Regi nocuje.
Je to tak úžasná dovolená, že odjezd domů oplakávám.
