Původně jsme měli v plánu pár dní pobýt u rybníka Brodský v Červeném Kostelci, kde se koná Vodnický festival. Po večerním příjezdu registrujeme na budově malou cedulku „kvalita vody není konrotrolována KHS“. Ráno když si se jdeme koupat do rybníka nám je vše jasné. Voda je plná sinic. Taťka si zkouší dát pár temp, ale po chvilce se vrací, že ani čichový zážitek z vody není nejlepší. Já sedím na molu a nohy máčím jen po stehna. Po jejich vytažení se mi do ruda osypávají. Mamka v rámci tréninku běží do Kostelce pro mast a my s taťkou balíme kufry. Chudáci vodníci :-(
Podnikáme úprk směr kemp Kamenec v Teplicích nad Metují. To je jiné kafe. Hned po výstupu z auta jsme nadšeni. Malý útulný kemp v krásné přírodě a přitom pár set metrů od centra městečka, lidí akorát, všude útulno a čisto. Jdeme navštívit místní koupaliště. Je to klasická plovárna jak ji známe z dnes již hodně starých filmů. Voda sice není průzračná, ale bez sinic a zápachu je stopro.
Následující den přijíždí rodinka Koukalovic. Odteď probíhá naše dovka každý den dle stejného scénáře. Čilý ruch u našich stanů nastává už v 5,30. V tuto dobu odbíhá zpravidla směr Teplické skalní město první rodič, pak druhý, třetí, první se mezitím vrací a odbíhá čtvrtý no prostě „dovolená jak sviňa“ řeklo by tak 95% běžné populace. Bohužel jen to zbývající malé procento ví jaké je začínat den s hlavou plnou endorfinů. V osm u snídaně už jsme zase všichni spolu a vysmátí. Dopoledne je vždy na programu výlet do skal, odpoledne koupaliště. Z navštívených koupališť se stává nejoblíbenějším to v Polici n.M. , skalní výlety popíšu podrobněji.
Jiráskovy skály, zřícenina hradu Skály
Parádní výletní místo. Navštěvujeme ho během dovolené dvakrát, poprvé sami, no a protože je to super, tak tudy ještě o pár dní později provádím Koukalovic děvčata. Je tu romantické Černé jezero, ve kterém se dá koupat. Pro přístup ke zřícenině se vydáváme akční stezkou po dřevěných žebřících mezi skalami. Samotný výstup k hradu je také zážitek, i přesto, že se mi zpočátku třesou kolena. Vyhlídka do okolí je fantastická. Při sestupu dolů nás čeká ještě jedna skalnatá vyhlídka. Dole je opravený zámek, na jehož zahradě je lanovka a další atrakce pro špunty. V zámecké restauraci mají vtipnou obsluhu, dobré jídlo a prý také povedeného a ještě k tomu kvasnicového a ještě k tomu broumovského Opata.
Ostaš
I přesto, že pro návštěvu volíme neděli a parkoviště je skoro plné není to žádná davovka. Možná po km chůze vstupujeme do skalního labyrintu. Je to akční proplétat se skalami. Postupně se dostáváme na samotné vrcholky skal, odkud jsou skvělé výhledy. Hned vedle Ostaše vidíme Kočičí skály, které si necháváme na příště. Nedaleko parkoviště je letní hospoda s chutnými pokrmy, jo a přilehlý přírodní kemp také vypadá velmi dobře.
Adršpach
Když se nás někdo zeptal kam jedem na dovolenou odpověď zněla do Adršpachu. Když se tohle vysloví , každý ví, kde to je tzn. všichni co jedou tímto směrem míří právě zde. Ani to, že pro návštěvu volíme pondělí nepomáhá. Jelikož taťkové chtějí ať se projedeme i vláčkem, už před 6 ranní odvážejí auta na parkoviště do Adršpachu a běží zpátky do kempu. Samozřejmě si přitom probíhají skalní město a náramně si to užívají, protože je to jednak zadarmo a hlavně bez lidí. Trochu je podezřívám, že právě běh skalním městem, ne jízda nás dětí vláčkem je tím hlavním důvodem přesunu vozů. Jejich argument, že jsme tímto ušetřili celkem 200 Kč za parkovné je však nezpochybnitelný. Jedeme tedy vlakem do Adršpachu, kde se hned po výstupu zařazujeme do davu. I přesto, že procházka není s příchutí adrenalinu jako v minulých dnech jsou skály moc pěkné. Pro ty co stejně jako můj taťka trpí davofóbií doporučuji návštěvu brzy ráno nebo před setměním, čímž navíc ušetříte za vstupné. Hospoda co je hned u výstupu ze skal nic moc. Nápis Česká kuchyně jsem nepochopil. Může jim to být ale úplně jedno, protože tady nouzi o hosty asi nikdy mít nebudou.
Broumovské stěny
Auto necháváme na malém parkovišti na Hvězdě. V plánu je jen malé kolečko přes horní část Kovářovy rokle na vyhlídku Supí hnízdo. Opět je to fantastický zážitek s trochou adrenalinu. Supí hnízdo je hodno svého názvu. Krásná je také restaurace postavená přímo na skále kousek od kapličky Hvězda. Škoda, že je zrovna zavřená. Zatímco my děti a maminy jedeme na koupák, taťkové se převlékají do běžeckého a vydávají se do opět do skal. Že se jim v tom vedru chce, když už jsme navíc s Viktorkou a Magdalenkou poklad, co byl v Supím hnízdu dávno našli a snědli.
Bledne skaly – Polsko
Pokud se chcete dostat autem až k Bledým skalám musíte absolvovat několika kilometrový úsek po úzké asfaltce, který je zpoplatněný a průjezdný pouze kyvadlově. My na to jdeme jinak. Za hraničním přechodem v Machově Lhotě jedeme cca 3 km serpentýnami do kopce a auta necháváme u cesty v lese. Po asi 2 km chůze po zelené značce jsme ve skalách. Přicházíme z druhé strany, takže ani neplatíme vstupné. Po chvilce snahy projít skalami otáčíme a vracíme se zpět. Důvodem je zjištění, že průchod je jednosměrný. Musíme tedy nejprve ani né kilometřík dojít k vstupu do skal cestou kudy se normálně vrací, zařadit se do davu a teprve pak si užívat parádní stezku mezi velkými šutry. Několik úseků je tak úzkých, že přemýšlím jak se to řeší, když stezku nějaký tlusťoch zašpuntuje a nemůže tam ani zpět.
Teplické skály
Tyto skály nejsou tak profláklé jako sousední Adršpach, navíc to vypadá na déšť, takže by se tu dnes mohli cítit dobře i ti co trpí davofófií. Výlet bude zpestřen, ostatně jako vždy, hledáním pokladu ukrytého lesními skřítky, a navíc taky hledáním indicií nutných k vyplnění tajenky, která je klíčem k získání podílu na pokladu ukrytém v pokladně u vstupu do skal. Největším zážitkem s dnešního výletu je dobytí zříceniny hradu Střmen. Po více než 300 schodech se ocitáme na vrcholku bývalé hradní věže, kde je dnes vyhlídková plošina. Fakt nechápu, jak tu kdysi ten hrad bez jakékoliv techniky dokázali postavit. Avizovaný déšť naštěstí přichází až po sestupu. Od pokračování prohlídky skalního města a hledání indicií nás ale počasí na rozdíl od mnoha jiných neodrazuje. Chvílemi nám připadá, že jsme ve skalách úplně sami a užíváme si to. Dnešní výlet je trochu delší než jsem zvyklý, takže mě ke konci přepadá v sedle mého oře pár mikrospánků. Tajenka je ale vyluštěna a získávám měšec čokoládových zlaťáků.
Cestou domů ještě zastavujeme v Policí nad Metují za účelem návštěvy muzeí. Prvním je muzeum slavné stavebnice Merkur. No za 80 Kč vstupného bych čekal trochu více. Jako by se tu zastavil čas. Trochu té interaktivity by neškodilo, zvlášť když k tomu tato stavebnice přímo vybízí a její výrobky pro větší kluky jsou hodně našlapané. Před chlapíkem co postavil exponát Ocelové město na motivy J.Verna smekám. Použil bych Pelíškovské "to muselo dát práce ... a přitom je to taková blbost". Celkově to ale určitě není místo, kde by vedení Merkura provádělo zahraniční delegace. Hned ve vedlejší budově je muzeum papírových modelů. Je tady asi 1200 modelů. Spousta z nich je z kultovního časopisu ABC za MC 3 KČS. To v taťkovi vyvolává nostalgické vzpomínky, jak mu časák známá paní trafikantka z podpultu prodávala, jak modely lepil a jak mu je pak bratříčci ničili, když je naštval. Vidím na taťkovi, že ho lepení modelů evidentně bavilo a jelikož mu chci udělat radost, vyžaduji koupi několika vystřihovánek. Jsou to na rozehřátí jednoduché vlaky, pak trochu složitější stavební stroje a Karlštejn.
FOTOGALERIE
