Po našem minulém pobytu u Heligónu jsme si říkali, že příště bychom mohli vyzkoušet něco jiného. Rok se s rokem sešel a již počtvrté jedeme na toto skvělé místo v Horní Lipové. Penzión Brňáka uměnomilce klauna-doktora Zdeňka Korčiána má nějaké kouzlo přitáhnout nás vždy zpět, které je navíc podporováno vynikající kuchyní.
Z byčí party zůstalo kvůli nemocem samotných členů nebo jejich rodičů jen torzo. Naší jediné ženské Evelínce se tímto značně omezil výběr.
Sraz účastníků je jako vždy na Rejvízu. Procházka k Mechovému jezírku se neochodí.
Po zdolání Čertových kamenů se vydáváme k rozhledně Zlatý chlum. Cestou označenou fáborky plníme různé úkoly. Na samotném vrcholu v hlubokém lese je pod hromadou roští ukrytý poklad.
V celých Jeseníkách se nemluví o ničem jiném než o lesním baru. Dokonce prý už i na Pradědu jsou naštvaní, že se bar stává vyhledávanější atrakcí než jejich vysílač. Od Heligónu to máme cca 2 km tak se jdeme podívat, kam ty davy každý den míří. Klasik by řekl "no tak ano, ale příště raději někam jinam". Místní lesáci vybudovali ze dřeva opravdu pěknou občerstvovací oázu. Funguje to tak, že přijdete dáte si připravené pivo, víno atd., opečete párek a útratu pak vhodíte (nebo taky né) do kasičky. No a právě to, že to funguje musí každý vidět, proto lesní bar už rozhodně není oázou klidu jak tomu bylo v minulosti.
I u jídla si lze všimnou drobných rozdílů úrovně děvčátek a chlapců. Styl držení prase-kost používám nejen u vidličky, ale rovněž u psacích potřeb apod.
Bobovka to je moje. Ta v Petříkově je zajímavá tím, že je jednokolejná, čímž se z ní stává adrenalinový kostitřas.
Rodiče při plánování výletů zatím prostě musí počítat se spací pauzou. Snažím se, ale když to přijde zalomím kdekoliv.
Evelínka netrhá naši dvoučlenou partu.
V tomhle se rodiče vždy rádi přizpůsobí.
Minikáry v Ramzové pěkně fičí.
Slavnostní závěrečný ceremoniál. A kam příští rok? Že by ... ;-)