V okolí Avion schoping parku se konal závod z nejoblíbenější české OCR série.
Vali: i přesto, že při mé loňské účasti ukáplo pár slz jsem sama hodila prosíka, že bych na tento závod chtěla. V klasické atletice nezávodím, třebaže mám nej časy ze třídy, ale prostě nemám ráda společné starty. Gladiátor se startuje intervalově a to mi sedí. Na startu vedro a dlouhý had dětí. Trať se mi moc líbí zejména ručkování na kruzích monkey baru. Končím na 7. místě, přičemž na první místo mi chybí jen 40 sekund, holky ze třídy Ema a Nela jsou 13 resp. 15. Na příště musím zlepšit běh z nákupním vozíkem, který mi furt vybočoval z dráhy.
Viki: byl to můj první OCR závod. Taky mi vyhovují starty podobné orienťáku tedy intervalové. Dvě třetiny trati do toho šlapu velmi svižně. Překážky jsou pestré přelízaní, slackline, 500m po kolena stokou, šplhání, nošení břemene, ručkování, ponton přes Odru, padelboard na Odře atd. Bohužel na dvou dělám tresty za nesplnění a musím kolečko raka, což v tom vedru bere hodně sil. Při náběhu zpět do arény, se mi bohužel nedaří ani na pátý pokus nahodit tlusté lano do výřezu na vysoké zdi, aby bylo možno zeď zdolat a přichází další trestní raci. Ještě nějaké přelézání, nošení atd. a je tu závěrečný monkey bar, kde už jsem úplně hotový, takže z kruhů padám a dávám si poslední raky. V cíli jsem totálně vyřízený a třepu se. 6.místo v juniorech.
Táta: myslel jsem, že už jsem s OCR seknul. Když jsem vypustil z úst "Viki když se přihlásíš na Gladiátora půjdu taky" jsem netušil, že řekne "tak jo". Závod u "šopinu" mile překvapil. Bylo tam vše co má překážkový závod mít. Byla to fajn rodinná akce, protože se přišli podívat oba bráchové i máma. To hlavní, ale bylo, že se to líbilo dětem. I Vikimu, který si fakt hrábl na dno.
Pár dní po závodě "Viki nezkusíme za měsíc Geroye v Přerově"? Viki ... "tak jo".
