V pátek si bereme ve školce, škole a práci volňáska a jedeme do Karlovy Studánky odkud se busem přesunujeme do Bělé p. Pradědem. Cca po 10 metrech pochodu děláme první přestávku ;-) Po dobrém obědě si přímo v hospodě dávám šlofíka a může se vyrazit. Čeká nás 10 km s 800m převýšením. Od vyšších poloh jdeme v mlze z občasným drobným a hustým deštěm. Před večeří jsme v dnešním cíli chatě Šerák a právě v tu dobu z Bělé vychází další skupina Juřínci a Škráčci ( bez Kačky a Péti - nemoc). Druhá skupina přichází na čelovky až za tmy. Večer probíhá bujará akce s relaxem v koupacím sudu.
Ráno opět mlha, že by se dala krájet. Můj nosič vypadá nějak pomačkaně, ale nese celkem slušně. Jsme trochu popředu před ostatními a během cesty se postupně převtělujeme do berušek, ještěrek, papoušků apod. Obzor se otvírá jen na chvíli a to zrovna u kamenného okna, čili krása. Na Červenohorském sedle dáváme oběd a čekáme na zbytek výpravy. Na sedle to žije, protože tu zrovna probíhá Beertreking.
Ze sedla již pokračujeme všichni pohromadě. Na hřebeni jak jinak než mlha a sem tam drobný deštík. Ale právě toho počasí dodává, zejména v místech rašelinišť kolem Jezerníku, zajímavou a krásnou atmosféru. Cestou na můj popud vytahujeme z jezírka malého topícího se motýlka, který pak dalších několik km putuje s námi aby jsme mu nakonec našli suché místo pod hříbkem. Z mlhy se vynořuje Švýcárna. Vítá nás majitelka paní Renáta a velkým nalévá šnaps zvaný "borůvkový sen". Kolem devíti, zrovna když odcházím spát vypadává na dlouhé hodiny proud, ale prý to neva neb bečka je natlakovaná dostatečně.
Ráno se vydáváme do zimy a samozřejmě mlhy, že. Opět je to ale absolutní jesenická romantika ještě umocněná tím, že až do Karlovky nepotkáváme živáčka. No ono na "top secret" trase kudy jdeme se moc lidí nepotká ani za pěkného počasí.
