Měla to být první jarní procházka údolím Polančice. Jakmile vyjíždíme z domu začíná sypat. U Čavisova, kde odstavujeme vůz už je sněhu tolik, že konečně z kufru vytahujeme boby, které jsme víceméně zbytečně vozili celou zimu. Jsou to (když nepočítám hory) první a zároveň poslední zimní radovánky této sezóny. Po třech hodinách, když přicházíme k autu sluníčko zimu rázně ukončuje a sníh je během chvilky pryč.