Vikiho občasník - koncentrační tábor

Loni odzkoušený model se osvědčil proto do toho šli s námi taťkové i letos. Podstatnou změnou bylo, že nás letos koncentrovali do tábora vypůjčeného od Skautů umístěného mimo civilizaci pod Vildštejnem bez elektřiny a vodovodu, což byl pro nás zhýčkané městské děti velký šok. Postupně jsme si na polní podmínky zvykli a některé věci jako, že se nemusíme pět dní sprchovat se nám celkem zalíbili. Nakrmit nás byl vždy hlavní úkol právě sloužícího tatínka. Největší ovace sklízel strejda Péťa, na kterého byla radost koukat jak si kuchtění užívá. Škoda, že ani steaky ani americké burgry nejsou můj šálek kávy a nemohl jsem sdílet slastné pocity s ostatními jedlíky. Všichni jsme nakonec tábor bez újmy přežili a budeme ještě dlouho vzpomínat.