Díky noclehu v Rožnově vyrážíme z Pinduly k vrcholu poměrně brzy. Krásnou mimoznačkovou cestou to jde jako po másle. Na vrcholu je ještě pohoda, protože zatím z Pusteven nedorazily davy těch zdatných, kteří to neotočily už u Radegasta ;-) Výhledy jsou krásné. Pozornosti neuniká černý mrak někde nad Solání, který taťka zkušeně hodnotí slovy "ten nás mine". Neminul. Pod sjezdovkou začíná krapání, které postupně přechází v liják. Jako po másle to nyní jde i dolů, protože stezka se mění v klouzačku. Taťkovy "trekové" sandále podrážka-tkanička selhávají a tak dolů běžíme-kloužeme naboso. Místo pláštěnky společně sdílíme obal na batoh. Pod obalem není úplně příjemné aroma, protože už jsem to nevydržela a mám v gatích. Pád cestou naštěstí jen jeden. Durch, zamatlání od baga u auta v lijáku odstraňujeme nadělení z plenek a s veselou náladou míříme k domovu.