Už jsem tu rok. Přesněji rok a tři dny. Doma je sešlost. Rodiče, prarodiče, praprarodiče. Z jejich úst slyším co se obvykle říká jako např. že ten rok hrozně uběhl, že rostu jako z vody ( u dětí mého věku celkem běžný jev), že jsem šikovná (a to můžu udělat cokoliv), že už pěkně papám (i když jsem u toho celá zmatlaná jako čuně), že už mám pěkné vlásky (i když jsem skoro plešoun), že mám krásné modré oči (no to je musím říct pravda) atd.
Nebudu zastírat, že jsem žrout, čili dort, který maminka vytvořila jen a jen pro mě zajímá více, než cokoliv jiného.