Po startu, který kvůli družnému rozhovoru registrujeme až potom co na nás zezadu začíná tlačit dav se první dva km po chatu Polana běží na pohodu a v hovoru se pokračuje. Pak stojka do terénu, loučím se s kluky a ubírám plyn. Až na Kozubovou si ty, s kterými bych chtěl dnes bojovat o pozice držím na dohled. Hned v prvním stoupání se na sólo závod vydává pozdější vítěz H. Zemaník. V nekonečném seběhu na Košařiska jsem předbíhán soupeři, od kterých bych to nečekal. Standova skupina se vzdaluje, bolí mě stehna. V druhém stoupání pod Ostrým se dotahuji na Standovu skupinu a na kopci společně občerstvujeme. Třetí kopec Kalužný se cítím velmi dobře tak proč to nezkusit. V půlce kopce míjím dosud třetího Kasu. Na kopci po serpentině vidím, že smečka vlčáků je nedaleko za mnou a o třetí stupínek bedny bude boj. V posledním kopci už se tak skvěle necítím. Na Kamenitém mě nakopává moralní injekce rodiny i přesto se však třetí flek nedaří udržet. Kousek před vrcholem Kozubové jsem předběhnut V. Otevřelem. V prudkém seběhu ho ztrácím z dohledu. Bláhový si myslím, že si poslední dva km mírného klesání od chaty Polana do cíle užiju. Najednou se za mnou objevuje mladík Holoubek a hned za ním Standa. Začíná úprk jako by právě odstartoval závod na 10km. Stojí mi to za to se tak dřít kvůli bramborám?
