1 den
Před polednem vyjíždíme. Auto je narvané po střechu. Máme s sebou vše
– komplet kemp výbavu, kola i loď.
Přestávku děláme v Litomyšli v místním stylovém
krytém bazénu.
V podvečer jsme v kempu Sedmihorky. Už při
komunikaci s děvčaty na recepci máme pocit, že jsme zvolili dobře. Přesto
platíme jen na jednu noc s tím, že dále uvidíme.
Do ruky dostáváme letáček s týdenním programem. Ty jó dle
toho rozpisu by člověk v podstatě mohl strávit týden v kempu a
nenudil by se.
Stan v neustálých přeháňkách stavíme velmi rychle.
V 19 hod se z ampliónu ozývá „děti chcete si
zacvičit, přijďte hned do klubovny“. Jdu do toho. V klubovně se schází
možná 40 dětí od 2 do 10 let. Teta Bubina pouští songy a předcvičuje. Poté se
natahují žíněnky a děláme kotouly atd. jsem nadšen.
Po cvičení přichází strejda Rákosníček. Je to tremp
s vytříbeným smyslem pro humor a hlavně skvěle rozumějící si s námi
dětmi. Zjišťuji, že ho žerou i rodiče, protože mnozí z nich místo aby šli
na pivo, tak pod záminkou dozoru svých ratolestí paří s námi. Probíhá to
asi takto: blok písníček – pásmo vtipů (říkáme je my děti) – blok písniček –
pásmo hádanek ( opět děti) – blok písniček – přírodovědná univerzita ( děti
donesou přírodninu co našli na cestách a ostatní hádají co to je) – blok písniček
– a nakonec pohádka ( obrázky na plátno jsou promítány stařičkým
diaprojektorem, v křesle pod lampou úchvatně předčítá babička a krátké
pauzičky vyplňuje Rákosníček sóličky na kytaru).
2 den
Rána jsou při našem kempování téměř identická. Před 6 obouvá
tenisky taťka a mizí. V 7 ho střídá mamka. Po tom co se naši vyblbli dávám pod dozorem
instruktorky krátký horolezecký výcvik.
Hurá na první výlet. Auto necháváme v obci Hrubá skála,
mimo placené parkoviště. Tím zároveň zahajujeme dovolenkovou hru „ parkujeme zdarma“.
Kromě toho že ušetříme „spoustu“ peněz, je na tom zábavné to, že musíme
vymýšlet, kde by mohlo jít auto nechat, jak se pak nejlépe pěšourem dostat
k cíli a hlavně jdeme mimo dav. Skalami a Myší dírou se dostáváme
k zámku Hrubá skála. Pak absolvujeme putování po skalnatých vyhlídkách
Prachovna a Mariánská.
Autem přejíždíme pod Trosky. Necháváme ho v lese u cesty. Zkratkou přes les se napojujeme na tur. modrou a snažíme se hrad dobýt ze severu. Bohužel se to nedaří, protože je dnes pondělí 30.6., což znamená zavírací den ( pondělky mají otevřeno až v 7 a 8 měsíci).
V kempu jsme o něco dříve, než jsme měli, ale nuda
rozhodně není. Své dravce totiž přijíždí
předvést pan sokolník ze zámku Sychrov. Řeknu vám je to zajímavý pocit, když
vám kolem hlavy proletí Orel tak, že vás pohladí křídly.
Večer mám cvičení s Bubinou a potlach
s Rákosníčkem. Na potlachu začínáme nacvičovat Výra, Puštíka a Sýčka na
středeční noční expedici. Hlásím se na vtip i na hádanku, ale bohužel nejsem
vybrán. Na pódiu s mikrofonem se ale přesto objevuji a to v rámci
přírodovědné univerzity. Přinesl jsem pírko Sojky obecné a i přesto, že to uhádli,
získávám certifikát, protože jsem menší než Rákosníčkova ruka vztyčená vsedě.
3 den
Dnes jedeme na kole směr Valdštejn. Jak už to bývá hrady jsou
na kopci, proto bereme lano, s jehož pomocí se mi horské prémie lépe
zdolávají. Cestou je i krátký sjezdík, lano se nám nechce sundávat a po
nedorozumění se svým vodičem padám na hubu. Na hradě se mi kromě krásných
výhledů nejvíce líbí výstava modelů hradů a zámků Českého ráje. Po občerstvení
v hradní hospůdce a ustání dešťové přeháňky pokračujeme přes dvě vyhlídky
do Hrubé skály, kde máme auto.
Odpo
opět přesun pod Trosky a tentokráte úspěšné dobytí hradu. Výhledy jsou parádní.
Večer se po cvičení spolu s Rákosníčkem přesunujeme
k táboráku. Kromě kytary, harmoniky a houslí zní k písním i náš
dětský doprovod na různé nástroje, kterých donesl Rákosníček celý batoh.
Dozvídám se něco o základech trempinku jako např. že trempové se na rozdíl od
skautů nejraději zdržují poblíž hospod, nebo že když udělá tremp hromádku
zahrabe ji, kdežto skaut si pro tento účel rovnou vykope latrýnu ;-)
4 den
Dnes jedeme směr Malá skála. Nedaleko od ní necháváme auto
v lese a po překonání hangu jsme na žluté turistiské procházející skalním
bludištěm Chléviště – Kalich. Nebýt značky tak se v té změti skal a šutrů
určo ztratíme. Nejsou tu skoro žádní lidé. Ze skalnatých vyhlídek je to
pokoukání.
Sjíždíme zpět do Malé skály, kde z časových důvodů
poprvé ( a naposledy) platíme parkovné. Dobýváme hrad Vranov – Panteon.
Z hradu sice moc nezbylo, ale průvodce v plastové fólii, kterého
fasujeme u vstupu představy, jak to tu vypadalo výstižně dokresluje. Putování
po hradbách chvílemi spíše připomíná zdolávání viaferrat někde
v Dolomitech. Nejvíce mě zajímá příběh malé holčičky, která zde před
padesáti lety spadla při hraní ze skály.
Po vranovském hřebenu přecházíme k dalšímu krásnému
hradu Frýdštejn. Cesta, díky neustálým „a ploč ?“ v kauze malé holčičky a
následně díky mému vyprávění pohádek, probíhá bez jediné otázky „a kdy už tam
budem?“. Taťka běží z Frýdštejnu zpět pro auto a vyzvedává si nás
v podhradí.
Na večerním potlachu si sedám takticky do druhé řady, ale
zase ani vtip ani hádanka. Asi je to tím, že když se hlásím nedokážu sedět, ale
vyskakuji. Na pódiu jsem opět díky univerzity, kde předstupuji
s Troudnatcem pásovaným neboli chorošem. Hlasy sov už mám sice
natrénovány, kvůli únavě se ale noční expedice neúčastním.
5 den
Vysílač na Ještědu znám z obrázků už dávno, dnes se ho pomocí
lanovky a kola pokusím dobýt. S maminkou a vyjíždím lanovkou na kopec
Skalka. Tady se k nám připojuje taťka a na kolech to drtíme pár km
k vrcholu. Přímo na vrchol vede kabinková lanovka, navíc (což nechápu) je
zde možno vyjet autem, takže je tu lidí jako sraček. Dolů jedeme asfaltkou se
zastavením u skokanských můstků, kde právě hoši a dokonce i děvčata trénují.
Cestou zpět zastavujeme na pár bobových jízd v Javorníku.
Po podvečerním odpočinku na kempové pláži je tu opět cvičení a
Rákosníček. A zase pódium jen díky univerzitě a Jitrocelu kopinatého. Už fakt
nevím co dělat, abych mohl říct svůj bombastický vtip.
6 den
Úsek řeky Jizery Malá
skála – Dolánky je prý vodácky to nej. Náš koráb spouštíme do náhonu elektrárny
ve vesnici Lišný. V Malé skále dáváme oraz na travnaté pláži Žluté
plovárny. Nedlouho po překonání jezu jsme ve vesničce Křížky, kde kotvíme
v mini přístavu a dáváme oběd. Po obědě všichni leháme do lodi, já s mamkou
na hodinu usínám, taťka sem tam musí zapádlovat, abychom se posunuli kupředu.
Shodujeme se, že tento nejkrásnější usek Jizery je oproti „naši“ Moravici jen
hodně slabý odvar, prostě celkem nuda, ale na druhou stranu na zdřímnutí po
dobrém obědě ideální. Další zastávka je u výletní restaurace Zrcadlová koza.
Zde na písčité plážičce válíme šunky, popíjíme a nahlas přemýšlíme jak často
asi pojede vlak zpět do Lišného. Slyší to jeden mladík a říká, vlak jede za 25
minut a pak až za dvě hodiny. Ha, večerní kempový program je ohrožen. Rychle
vracíme sklo, naskakujeme na loď a nějakých 500 m po úplném oleji ďábelsky
pádlujeme do Dolánek. V rekordním čase vyfukujeme a balíme loď, hup
s ní na záda a 500 m úprk na nádraží. Fajn jsou tu nějací lidi, pojede to.
Hurá vlak je tady. Proč nenastupujeme? Prý přijel z opačné strany. Ten náš
jede až za hoďku. Vracíme se zpět k jezu,
sušíme loď a dáváme pořádnou koupačku.
Večer s Bubinou a Rakosníčkem opět skvělý. O tom, že
můj vtip opět nespatřil světlo světa nemá ani cenu psát. Pérko z Datla
černého jim davá pořádně zabrat, další certifikát mám v kapse.
7 den
Ve vesničce Střehom necháváme auto sedáme na kola a po pár
km nádherným údolím lemovaným skalami jsme u hradu Kost. 
Vstupné 200 KČ se zdá být docela dost, prý je to dnes mimořádná akce. Ke vstupenkám fasujeme program co, v kolik, a v které části hradu se bude dít. Jinak je dnes možno chodit do všech částí hradu jak se komu zachce. Kousek za hradní branou navštěvujeme černou kuchyni, kde nás vítají děvčata v dobových šatech. Taťka hned fasuje koště, aby pozametal. Za odměnu jsme pozváni k tabuli prostřené dobovými specialitami. Špagety s boloňskou na stole nejsou, takže ochutnávají jen rodiče; tvarohová pomazánka s česnekem nebo placky s povidly jsou prý vynikající.
Jdeme dále a koho nevidíme. Pan sokolník ze Sychrova co byl u nás v kempu zde předvádí své dravce. Na prvním nádvoří právě začíná bitva mezi Husity a Křižáky i s praktickou ukázkou palných zbraní. Pár pořádných šlupek z pušek a děla a plechoví Křižáci jdou k zemi. Na hlavním nádvoří probíhají další souboje. Předváděčka v mučírně spojená odborným výkladem je jen pro otrlé. Být takové tresty dnes, určitě by si Janoušci apod. své činy hodně rozmýšleli. Ve velké výšce mezi hradbami je natažené lano, po kterém se několik šílenců prochází. Na spodním nádvoří má zatím premiéru nový kousek pana sokolníka Sup. Pan říká, že když ho vypustí bude mít asi problém se vrátit zpět, protože v přírodě prý ke stoupání využívá teplých proudů, něco jak paraglidisti. Sup je vypuštěn a sokolník se loučí, že ho jde hledat do podhradí. Zatím zjišťujeme, že odpočívajícímu Orlu skalnímu vypadlo pérko. Ha, skvělá přírodnina na večerní univerzitu. Jdu s taťkou ještě jednou na Husity a mamka trpělivě čeká na sokolníka. Jóóó, péro je naše.
Tolik štěstí najednou jako na dnešním potlachu s Rákosníčkem
mě snad ani nemohlo potkat. Dle rad rodičů si takticky nesedám do první řady,
ale někde doprostřed, při hlášení nevyskakuji, ale způsobně sedím a navíc mám
na sobě triko výrazné modré barvy ( od ostře zelené reflexní vesty jsme nakonec
upustili ;-) A už si to šinu k pódiu. Nasazuji těžký kalibr – vtip, který
bych vlastně mohl použít i kdyby mě vyvolali na hádanku. „Víte jak poznáte, že
byl slon v lednici? Nechal stopy v másle“. Sklízím potlesk a
certifikát. Další těžký kalibr nasazuji v přírodovědné univerzitě.
Za pérko Orla skalního mám další certifikát. A to nej nakonec. Jelikož nedorazil promítač ptá se Rákosníček, kdo by se toho ujal. Jdu s mamkou a taťkou na to. Pouštění
obrázků k pohádce je dnes v naši režii.
8 den
Hned ráno je na programu
běh kempem vlastním tempem. Na skoro km trati jsou tři kontroly –
orienťácké lampióny s kleštičkami. Přesto, že celou trasu běžím nad ANP, čili
na tzv. krev, v kategorii 0-5 let
nepatřičně nazvané Batolata nevítězím.
Být na dovolené v Českém ráji a nenavštívit Prachovské
skály prostě nejde. Díky hesla „mimo dav a bez parkovného“ poznáváme další
romantické místo, zříceninu hradu Pařez, v jehož blízkosti necháváme auto.
Po obědě vstupujeme do skal. Na to, že
je prázdninová neděle tu není zas až tolik lidí. Je to krása, ale né zas
taková, že bychom to v tom vedru museli jít hned ještě jednou.
V jednom úseku říkám našim „ tady už jsme šli “ . „Ale prosímtě nevymýšlej
si“ je jejich odpověď. Po chvíli taťka „ ty jo mámo on má pravdu“. Třetí
kolečko se už naštěstí nekoná, každopádně doteď rodiče netuší jak se to mohlo
stát.
9 den
Cestou domů zastavujeme v Litomyšli, abychom vyzkoušeli
letní část plaveckého areálu. Paráda. Hlavně skákací prkno a velká břišní klouzačka.
