Dnes poprvé zkouším veslování na suchu.
Říká se, že kdo se na trenažéru nepozvracel, není veslař. I přesto, že se při svém tréninku veslařem
nestávám, můžu říct, že tento sport je fakt pořádné řemeslo.
Mamka se trenažéru za dob studií docela
seriózně a úspěsně věnovala a z nostalgie se přihlásila na dnešní závod. Stejně
tak strejda Víťa. Ten sice na trenažéru ještě neseděl, ale jako malý chlapec
vesloval na Odře v oddíle Perun. Po
přihlášení do závodu oba řeší stejný problém. Mají totiž nějaké to kilo nad
hranicí kategorie „lehké váhy“. Váha je v jízdě na trenažéru dost
podstatná tzn. je daleko výhodnější být nejtěžší v „lehké váze“ než
nejlehčí v „těžké váze“. Oběma se nakonec daří váhu zredukovat, mamce úpravou
jídelníčku, strejdovi projížďkami na kole po městě v plné polní.
Mamka to drtí skoro jako za mlada a je
z toho druhé místo. Strejda sice na bedně není, ale na nesportovce-kuřáka
dobrý výkon.
