novinky konValinky - Ondřejník

 Čtyři blondýny a pleš. 

 

Vikiho občasník - Tatry

 Podzimky v Tatrách jsem nemohl odmítnout. Spolu se strejdou Peťou jeho bráchou Kubou a Peťou juniorem sedáme na vlak směr Poprad. Z Popradu taxanem do Žiaru. Po červené přes Kopské sedlo na první nocleh, Brnčálku..

Druhý den je před námi asi zatím má největší tatranská výzva a to přejít z Brnčálky Velkou zmrzlou dolinou přes Baranie rohy na Terynu. Jde se mimo turistickou značku, navíc napadl sníh a nikdo před námi nešel tedy prošlapávání a dřina hned od startu. Větší problém je, že vrstva sněhu není k podkladu přimrzlá a tudíž hodně nestabilní. Já se svou váhou ještě celkem dobrý, ale strejda Péťa má velké problémy. Časem se s Kubou trochu odděluji. S Kubou kousek pod sedlem sněhová plotna ujíždí a jede 50 m dolů. Já zkouším k sedlu jinou spárou, ale je to jak šlapání zelí a po třiceti minutách boje to vzdávám. Kluci pod námi taky bojují, junior po pás ve sněhu, velký Petr několikrát balanc na hraně div se to s ním neutrhne. Začíná se projevovat únava a na vlastní kůži pociťujem proč se dolina jmenuje Zmrzlá. Velíme k ústupu. Za šera jsme zpět na Brnčálce díky bohu bez újmy, za to ale s obrovskou zkušeností. Tohle už bylo trochu přes čáru. Je třeba více respektu, pokory, rozvahy. Nocleh na Teryně tedy vynecháváme.

Další den už žádné riziko, sestup dolů, přesun Smokovce a Studenou dolinou na nocleh na Zbojničku. 

Poslední nocleh je na Popradském, ale dojít tam není vůbec zadarmo, zvlášť když se od Sliezkého domu rapidně mění počasí (vítr, déšť) a z Ostrvy už musíme promáčení a dojebaní scházet na čelovky. 

Je to jako dva světy. Zatímco předevčírem pravá zima, dnešní etapa jaro-podzim. 

Poslední den po snídani, kterou na popradském umí exkluzivně, už jen dolů na zubačku a na vlak domů. 

Tatry opět nezklamaly 💚... jsem zase o kousek zkušenějším horalem.  

    

 

 

novinky konValinky - Králičák, Paprsek

 Na podzimky jsme si objednali Tiny domeček ve Stříbrnicích. Název Tiny sedí, pro tři tak akorát. Viki se t.č. účastní tatranské výpravy.

Po příjezdu se vydáváme na průzkum okolí. Cílem prochajdy je kopec místního skiareálu Švatnice, kde se nachazí dvě zajímavosti. Jednou je 35m vysoká štíhlá rozhledna Twiggy a druhá je ( extrémně zajímá taťku) samočep piva. Rozhledna je krásná, žel bohu dnes moc výhledy nejsou. Samočep je funkční a co víc teče z něj velmi chutná 12 Keprník. Cestou mokneme, ale vzhledem k předpovědi je nám jasné, že to není naposled a jsme na to připraveni.

Ráno po rituálech rodičů (běh, venkovní bazének) jdeme ze Starého města k Dalimilově rozhledně, která je kopií rozhledny jež stála na Králickém Sněžníku do roku 1973. Je na moc hezkém až kýčovitém místě, navíc kousek od chaty Paprsek takže i přes aprílové počasí je tu celkem hodně lidí. Večer sauna a hry v útulném Tiny.

V den D je na programu výstup na Králický sněžník. Kolem 1000 m.n.m začíná souvislá sněhová pokrývka. Těžký morký sníh a minimum lidí. Od pramene Moravy po vrchol je brutální vítr s poryvy, které nás chvílemi téměř schazují na zem. K tomu navíc masáž obličeje drobnými kousky ledosněhu. Ještě že je na vrcholu nová rozhledna, kde se můžeme na chvilku ukrýt a přiobléct. Cestou dolů oběd v chatě pod Návrším a zmrzlí, mokří honem do útulného Tiny. Večer sauna a hry.

Cestou domů mě čeká malá zajížďka s velkým překvapením. Od zastávky v Přáslavicích je na palubě našeho vozu jedem pasažér navíc. Je jím tříměsíční želvička Ludvík.

FOTOGALERIE 

           

novinky konValinky - podzimní výlety

 Busem do Těškovic či vlakem do Háje ...to je jedno všude kolem je krásně.